Mnoho Romů se dostává do problémů s bydlením jako dlužníci, zákony jsou k nim neústupné a možná i nespravedlivé, ale měří každému stejným metrem. Úřady a úředníci ne, ti se chovají k Romům jinak než zákon, v mnoha případech jsou v jejich chování prvky rasismu, diskriminace, nenávisti, odporu a neochoty.

Romové jsou v tomto směru bezmocní, nemohou se dovolat spravedlnosti, protože na místech, kde si stěžují, jsou většinou také jejich odpůrci. Úředníci bytového odboru se vůbec nenamáhají dlužícím Romům pomoct, i když by mohli. V lepším případě jim navrhují splátkové kalendáře nebo je stěhují do holobytů. To ale nic neřeší. Aby mohl dlužník splácet, musí někde ubrat, a tak mu vzniká další dluh, třeba na službách spojených s bydlením. V horším případě úředníci bez zábran využívají prostředků (zákon je umožňuje), jak postihnout dlužníka (exekuce nebo soudní vystěhování). Zatímco by měli hledat řešení, jak zastavit sociální propad Romů, tak se oběma způsoby na něm sami podílejí.
Tím ale nechci říct, že romští dlužníci jsou bez viny, svůj podíl na tom mají také. Chovají se k sociálním dávkám a podpoře jako by to byly velké peníze. Vůbec si neuvědomují, že to je almužna, za kterou se nedá žít, ale jen přežívat. Podle toho by se měli také chovat a přizpůsobit výdaje svému měsíčnímu rozpočtu.
Nezaměstnanost Romy táhne k hracím automatům: čekají, že vyhrají. Jenže automaty jich už mnoho přivedly na mizinu. Své problémy řeší také alkoholem – i ten jim ubírá z peněz na živobytí. Stejně tak je to s drogami; někteří Romové v nich vězí až po uši.
V takových rodinách se vůbec neřeší otázka vzdělání dětí, i když mnozí už pochopili, že to je jediná cesta jak změnit život. Vzdělaný člověk je sebevědomý, silný, může nabídnout svoji řemeslnickou zručnost, své vědomosti a je schopný konkurence.
Podobě jako dříve i dnes společnost Romy vyřazuje. Stali se obětí režimu, ekonomiky, rasismu, diskriminace, nenávisti; jsou tou nejslabší sociální třídou. A kdo kromě nich má na tom ještě podíl? Samotný stát. V poslední době tato vrstva silně narůstá a s nimi i dlužníci, kteří si se svým problémem sami neporadí. V zájmu státu a idejí demokracie je nutno těmto lidem pomoci. Mohli by splácet své dluhy prací na stavbách státních zakázek, v městech či obcích. Dluhy by mohli splácet i úklidem města, úklidem odpadu z půd domů, sklepů nebo dvorů nájemních domů. V létě by mohli čistit od odpadu řeky a jejich břehy, v zimě zase uklízet sníh. Mohli by se starat o městskou zeleň, uklízet psí exkrementy, třídit odpad, čistit lesy, hlídat důležité objekty atd., atd. Jenže k tomu je zapotřebí snahy a ochoty Romům pomoci. Prospěch by však z toho měl i stát.

Gejza Horváth