V březnu vláda projednala informaci o plnění usnesení vlády, které se týká realizace Koncepce romské integrace a návrh její druhé aktualizace. V této souvislosti uložila předsedovi Českého statistického úřadu (ČSÚ) úkol ke zpracování návrhu postupu, kterým se bude zjišťovat statistické zastoupení příslušníků romských komunit ve školách, v evidenci úřadů práce a v jiných institucích. Spolu s předsedou ČSÚ tento úkol zajišťuje zmocněnec vlády pro lidská práva a předseda Úřadu na ochranu osobních údajů.

Především je třeba se všimnout toho, kdo je předmětem vládního usnesení. Jsou to příslušníci romských komunit, tedy nikoli romské národnostní menšiny. Toto označení se objevuje v oficiálních dokumentech, a je nesmírně udivující, že se doposud nikdo z Romů nepozastavil nad tím, jak snadno a lehce nás státní úředníci degradovali na pouhé „společenství“ lidí a odňali nám národnostní entitu. Považuji za zcela nemyslitelné, že by se takto stát zachoval například příslušníkům německé, slovenské, polské, maďarské či jiné národnostní menšiny žijící v ČR. Je zcela nepochybné, že se jedná o výjimečný přístup, který Romy posouvá kamsi zpět do doby, kdy jsme byly nazýváni „občany cikánského původu,“ kdy se o Romech vedly zvláštní evidence a přijímala „zvláštní opatření.“ Nyní nás opět chtějí evidovat, vést ve statistických údajích, sledovat, jak žijeme, co děláme, kam chodíme atd. atd. V roce 1927 přijal tehdejší československý parlament zákon č. 117/1927 Sb., který našim předkům způsobil mnoho utrpení. Když obsadili němečtí fašisté Československo, měli o cikánech – Romech perfektní evidenci zpracovanou československými úřady. Pak následovaly Lety u Písku a Hodonín u Kunštátu. Ti, co je přežili, nakonec skončili v plynových komorách v Osvětimi.
A dnes nás chtějí zase evidovat! Kdy už se tady s námi konečně začne zacházet jako s lidskými bytostmi!? Kdy už konečně budeme mít normální život jako všichni ostatní!? Kdy už se konečně v této zemi budeme moci cítit svobodně, rovnoprávně a beze strachu. Proč se musíme neustále ohýbat, doprošovat, strachovat a obávat všeho, co je kolem nás. Proč musíme neustále dokazovat, že jsme lidé, že nejsme opice, anebo psi!? Proč se musíme neustále obávat toho, co si někdo usmyslí, naplánuje a rozhodne o tom, jak budeme žít anebo umírat!? A jak to, že jsme všichni tak zblblí a tupí, že nejsme schopni se postavit a říct své oprávněné NE!? Pokud to nedokážeme, zasloužíme si všechno, co nás čeká a nemine.

Ondřej Giňa