V minulém čísle se zmocněnec vlády pro lidská práva Jan Jařab dotkl závažného dokumentu, který se po jeho přijetí stane jedním z nejdůležitějších v oblasti lidských práv.
Romská národnostní menšina v České republice, jak nakonec potvrdila i zpráva Evropské komise, je denně vystavena nebezpečí rasové diskriminace části české veřejnosti. Hnutí holých lebek tzv. skinheads se netají nenávistí vůči všem barevným, zejména vůči Romům.

Položme si otázku: kolik bylo zabito romských občanů jen kvůli jejich barvě pleti? Víme všichni, že čeští fašisté mají na svědomí desítky lidských životů. Vzpomeňme jen stručně: Biháriová, Bendík, Lacko, Berky.
Někdo může namítnout, že máme zákony potírající rasovou diskriminaci, proč přijímat nové?
Jenže je nutné přijmout nové zákony proti rasové diskriminaci, zvláště antidiskriminační zákon.
Romové žijí od roku 1989 v neustálém stresu a strachu. V české společnosti je silná averze vůči romské menšině, netolerance, zášť a nenávist jde ruku v ruce s nepochopením a neznalostí romského života. Co Češi a Moravané o Romech vědí?
Stačí si otevřít Ottův slovník naučný, co tam najdete pod heslem Cikán?
„Člověk štítící se práce, kočovník, žije cikánským způsobem života, líný, nevzdělaný…“ Je až s podivem, že desítky roků se tyto „zaručené pravdy“ o nás rozšiřují a na otázku, co si obyčejný občan o Romech myslí, odpoví většina stejně jako zmíněný slovník.
Jenže život není jen o slovnících.
Česká republika vstoupí 1. května 2004 do Evropské unie, kde není místo pro diskriminaci ani rasismus. Naše země je proto povinna společně s dalšími dodržovat mezinárodní zákony a normy upravující vztahy k menšinám. Sebelepší zákony však nezmění myšlení lidí. Jednodušší je rozbít atom jak předsudek, řekl Einstein.
Čeká nás daleká cesta. Prvním krokem je přijetí zákona proti diskriminaci. Romové na něj čekají jako na smilování.

Jan Horváth