Žďár nad Sázavou – Odebrat dítě matce, vystěhovat rodinu z bytu a také přesvědčit svědka lichvy, aby svědčil u soudu, takové úkoly dostali terénní sociální pracovníci, kteří se sjeli ve dnech 18.21. listopadu na Vysočinu. Naštěstí nešlo o skutečné splnění těchto zadání, ačkoli byli přítomni městští strážníci a policista.

Cílem modelových situací pro skupinky terénních sociálních pracovníků, účastníků posledního semináře Spolupráce s policií (vzdělávacího kurzu pro terénní sociální pracovníky) bylo vcítit se do rolí policisty, „teréňáka“, sociální pracovnice či klienta. V následující diskusi si pak frekventanti ujasňovali představy o ideální spolupráci se státními zaměstnanci. „Když jsem začínala, zavolali mi, že mám přijít na jedno místo. Tam k mému překvapení stál policejní vůz a sociální pracovnice, a my jsme šli do jedné rodiny odebrat dítě. Bylo to hrozné, cítila jsem se zneužitá, protože mi nikdo předem neřekl, co bude naším úkolem. Nepřipravená jsem zůstala po odjezdu policistů s křičícími rodiči sama,“ vzpomíná na nepříjemný zážitek Dagmar Suchánková.
Z tohoto příkladu vyplynulo, proč musí znát terénní sociální pracovníci (TSP) a policisté vzájemně své role a chápat je. Důležitá je informovanost a dorozumění. Komunikace je hlavním obsahem práce TSP, kterým se může stát kdokoli se sociálním vnímáním, je schopen samostatné práce, improvizace a vzdělávání se. A také je dostatečně psychicky odolný, aby unesl často nepříjemnou pozici mezi dvěma mlýnskými kameny. „Myslím, že by bylo ideální, kdyby se strážník v doprovodu teréňáka občas po lokalitě prošel,“ zazněl návrh, který však byl vzápětí odmítnut. Strážníci by se měli po kritických oblastech sociálně i geograficky odloučených od života obce pohybovat častěji, ne však s terénním pracovníkem. Ten musí mít totiž důvěru klientů, jejichž počínání se někdy pohybuje na hranici zákona. Určitě by ji nezískal, kdyby si ho lidé spojovali automaticky s městskou policií.
Těžkou profesi terénního pracovníka se zatím bohužel nepodařilo dostat do širšího povědomí. Důležitý krok však již učiněn byl. Dvoustupňový vzdělávací kurz pro terénní sociální pracovníky získal loni akreditaci od ministerstva školství. Někteří frekventanti už toto školení absolvovali dříve a shodli se, že letošní kurz je propracovanější a náročnější. Brněnský Drom letos vydal i skripta k jednotlivým předmětům programu. Součástí posledního semináře byla písemná část závěrečné zkoušky. Ústní část zkoušky bude začátkem prosince na magistrátu v Praze.
Zástupce ředitele Městské policie Pardubice Pavel Čejka, který přijel jako náhradník za svého kolegu, se podivil, když zjistil, že terénní sociální pracovníci existují už sedmým rokem. A není sám, kdo se diví. Zaměstnavateli terénních sociálních pracovníků jsou hlavně instituce státní zprávy a neziskové organizace. „Pokud by například městská policie chtěla spolupracovat s terénním sociálním pracovníkem, je nejjednodušší obrátit se na obec, zda nějakého nezaměstnává nebo neví o neziskové organizaci, která se terénní sociální práci věnuje. Další možností je kontaktovat společnost Člověk v tísni nebo Radu vlády ČR pro záležitosti romské komunity,“ doporučila Laďka Češková, ředitelka a duše vzdělávacího programu.

Eva Malířová