Na vzdělávacím kurzu pro terénní sociální pracovníky Spolupráce s policií, který se konal ve Žďáru nad Sázavou ( podrobně o něm píšeme na str. 2), jsme položili několika účastníkům následující otázky:

a) Jak jste se dostali ke své práci?
b) Setkali jste se s nějakou zajímavou kauzou, kterou jste řešili?

Viliam Čonka (49) – Ostrava
A) Práci terénního sociálního pracovníka vykonávám v občanském sdružení Vzájemné soužití teprve od září. Předtím jsem už dlouho pomáhal Romům a stal jsem se zastupitelem našeho ostravského obvodu. Jako teréňák mohu pomáhat ještě účinněji.
B) Jednalo se o odprodání výhodně položeného domu, kde bydlí romské rodiny, do soukromého vlastnictví. Zájemce o koupi hodil do popelnice smradlavé maso, chtěl asi hygienu přesvědčit o nehygienických návycích jeho obyvatel. Ty rodiny znám. Celé roky tam nebyly problémy, tak jsem se za ně postavil. Byl to můj první případ a nebyl jsem si jistý, na koho se obrátit. Zavolal jsem policii, policie se obrátila na hasiče, ti poslali znalce, aby věc prošetřil. Povedlo se mu nějak prokázat původ masa i to, že bylo do popelnice vhozeno úmyslně se záměrem poškodit lidi.

Ilona Daňová (46) – Frýdlant nad Ostravicí
A) Pracovala jsem ve fabrice a na popud známého jsem začala vyučovat romštinu v romském Kcentru. Známý se mne po čase zeptal, zda bych nevěděla o někom na místo terénního sociálního pracovníka pod městským úřadem. Nechala jsem si vysvětlit, co tato práce vyžaduje, a zaujalo mne to natolik, že jsem se nabídla sama. V praxi jsem osm měsíců.
B) Ředitelka učňovské školy mne upozornila na dívenku, která přestala docházet do školy. Nikdo nevěděl, kde se nachází, protože podepsala dokument o propuštění z dětského domova, kde měla problémy s vychovatelkou. Přes její kamarádky jsem zjistila, že má přítele v místě, kde bydlím já. A tam jsem ji také našla. Byla to její velká láska, chtěla u něj zůstat, jenže nebyla nikde hlášená a neměla ani peníze. Na sociálním odboru jsme vyřídili pro začátek jednorázový příspěvek. Aby mohla pobírat sociální dávky, musela mít trvalé bydliště. Navštívila jem rodiče jejího přítele, zda by nepomohli. Po delší době se mně podařilo oba dostat na obecní úřad, byli totiž rozvedení. Nakonec se to podařilo, zřejmě i díky tomu, že přišla do jiného stavu. Teď jsem ji nechala zaevidovat na úřadu práce, takže pobírá sociální dávky a zpětně dostala také přídavek na dítě, který jí před tím, než dosáhla plnoletosti, nebyl vyplacený.

Pavel Varga (40) – Náchod
A) Deset let pracuji s Romy. Byl jsem jejich mluvčím za Náchod, kde žije 25 tisíc obyvatel, z nich je 1500 Romů. Mám své občanské sdružení Se všemi a s dalšími čtyřmi podobnými sdruženími teď zakládáme komunitní centrum aktivit pro volný čas. Místo terénního sociálního pracovníka pod městským úřadem jsem vyhrál ve výběrovém řízení a dělám ho už rok.
B) Vdaná klientka s pěti dětmi přišla letos v lednu při požáru o byt. Půl roku žila bez manžela v azylovém domě pro matky s dětmi, pak jí vypršela smlouva a nebyla prodloužená. V místě jejího trvalého bydliště případ nechtěli řešit, protože měli dluhy na nájemném. Žena se přestěhovala do místa, kterou mám v Náchodě na starosti a získala tam trvalý pobyt. Pak jsme opět podali žádost o byt čtvrté kategorie, kdy byly volné byty, ale Náchod si ji stále přehazoval s Hronovem, kde žena bydlela původně. Musel jsem pro ni rychle zajsitit ubytování, protože jinak hrozilo, že by jí odebrali děti. Tři dny bydleli v mém bytě, který mám v osobní vlastnictví, pak se mně pro ně podařilo najít místo v ubytovně asi 35 km za Náchodem. S vedoucím sociálního odboru teď dál zkoušíme, aby žena s dětmi nějaký byt dostala. Martina Zemánková (25) – Moravská Třebová
A) Pracovala jsem v centru volného času pro sociálně slabší a především pro romskou komunitu jako odborný pedagogický dozor. Navštěvovali nás i rodiče jako občanskou poradnu, my jsme jim zprostředkovávali kontakt s odborníky či institucemi. Město však mělo problémy s financováním, takže když se objevila možnost zřídit místo pro TSP, požádalo o dotaci z úřadu vlády. Pracuji nyní na půl úvazku jako terénní sociální pracovník a na půl úvazku dělám odborný pedagogický dozor.

B) Obrátila se na mne paní z přestupkové komise, že už si nevěděla rady s osmnáctiletým mladíkem, který si měl odpracovat 180 hodin prospěšných prací. Od přidělené práce stále utíkal a ještě mu chybělo šestnáct hodin. Přestupková komise už postoupila jeho případ mediační a probační službě. Chtěla jsem mu pomoci, a tak mne napadlo, že by si mohl dodělat chybějící hodiny u nás, protože jsme chystali rekonstrukci centra pro volný čas. Tam by měl nad sebou zároveň potřebný dozor. Na mediační a probační službě tento návrh přijali a já jsem pak už mohla řešit situaci jen s přestupkovou komisí.

Miroslava Majovská (30) – Ostrava
A) Šla jsme se zeptat na městský úřad, jestli by pro mne neměli práci. Po roce mi zavolala místostarostka a nabídla mi práci terénního sociálního pracovníka. Mám za sebou šest měsíců praxe.
B) Jedna moje klientka měla dluh na nájemném a padlo soudní rozhodnutí, že ho musí do jisté doby splatit. Splnila to, a tak si požádala o prodloužení nájemní smlouvy a prominutí penále. Bytný jí ale řekl, ať na to zapomene. Že jí žádost prodlužovat nebude a ona půjde na cestu. Je to rodina, kterou znám, pomáhala jsem jí s péči o dítě a pravidelně k nim docházím. Na úřadě jsem vysvětlila, že když tuto rodinu dostaneme „na cestu“, rozpadne se a má práce přijde vniveč. Vyhověli mně. Byt klientce zůstal a smlouvu jí prodloužili o půl roku. Penále jí prominuli dokonce ze sedmdesáti procent a jakmile doplatí dlužnou částku, prodlouží jí smlouvu o další rok.

Milan Oláh (20) – Náchod
A) Udělal jsem konkurz na romského pedagogického asistenta v příspěvkové organizaci Dům dětí a mládeže Déčko, kde pracuji od letošního března. Před tím jsem hrával fotbal a dělal asistenta trenéra, takže k dětem mám blízko. Ve své praxi spolupracuji s naším TSP, u něho jsem se také dověděl o tomto školení.
B) Obrátila se na mne třídní učitelka žákyně šesté ročníku základní školy. Prý už nebyla čtrnáct dnů ve škole a jedné spolužačce navíc dluží 150 korun. Pozval jsem do školy rodiče postižené a matku záškolačky. Ta sice zapírala, že by její dcera něco dlužila, ale dohodli jsme se, že z příštích rodinných přídavků částku musí vrátit. Jenže pak třídní učitelka navrhla, aby problémovou dívku dali do zvláštní školy. Je to sice vulgární holka, ale jsem přesvědčený, že má na to, aby se vyučila. Věděl jsem, že do školy nechodila, protože pomáhala nemocné osamělé matce. Znám je a věděl jsem, koho se zastat. Zašli jsme k ředitelce, aby dala žákyni šanci a já jsem slíbil, že budu podle svých možností do rodiny docházet, doučovat ji a působit na ni. Po hodinovém přemlouvání na to ředitelka přistoupila. Dívka tedy chodí dál do školy a co je důležité, matka má o dceru zájem a všechno se mnou konzultuje.

Iva Pellarová (40) – Plzeň
A) Začala jsem se na jazykovce učit romsky. Pracovala jsem tehdy několik let v diagnostickém ústavu a romština mne motivovala ke komunitní práci. Jako terénní pracovník pracuji už osmým rokem.
B) Snadno řešitelné jsou pro mne kauzy na získání občanství dětí, které se narodily ve Velké Británii. Získala jsem už čtyři. Je to náročné na čas, ale relativně jednoduše pomohu přispět k vyřešení problému, protože teprve s občanstvím dětí mohou rodiny dostávat odpovídající sociální dávky.

Jarmila Šenková (38) – Náchod
A) Půl roku jsem byla neprávem na ulici se třemi dětmi, když jsem před tím žila 14 měsíců v azylovém domě pro matky s dětmi. Musela jsem učinit bolestné rozhodnutí a dát souhlas k ústavní výchově, a tak svým dětem zajistit určité živobytí. To mne přivedlo k této práci, kdy se snažím zabraňovat podobným situacím. Zaměstnává mne odbor tajemníka městského úřadu, což mi usnadňuje lépe prosazovat věci, než kdybych byla pod sociálním odborem.
B) Požádala mne o pomoc samoživitelka čtyřletého chlapce a sedmileté holčičky. Holčička trpěla dva nebo tři roky chronickým zánětem středního ucha. Byla objednána na vyšetření a operaci do Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Je to však romské dítě silně fixované na matku a v nemocnici by bez ní nemohla být. Když je dítě starší šesti let, musí matka platit 700 korun, aby se s ním mohla dát hospitalizovat. V situaci této rodiny to však nebylo možné. Dětský lékař i psychiatr potvrdili na moji žádost fixaci dítěte na matku a dcera nastoupila do nemocnice i s maminkou bez poplatků.

Eva Gáborová (31) – Praha
A) Byla jsem členkou občanského sdružení, které se zabývalo volným časem dětí. Spolupracovala jsem při tom s asistentem pro činnost národnostních menšin na městském úřadě, a ten mne přihlásil do výběrového řízení na místo teréňáka, které jsem vyhrála. Je dobře, že o všech problémech mohu mluvit přímo s místostarostou a nemusím chodit přes sociální odbor.
B) Otec vzal syna z učiliště, protože tam bral drogy, a dal ho do psychiatrické léčebny na odvykací kůru. Syn však odtud odešel. Otec chtěl, aby se začal znovu učit a zkontaktoval mne. Obrátila jsem se na ředitelku učiliště a dověděla se, že v oboru šití ještě mají volné místo. Telefonicky jsme se domluvili na schůzce všichni i se synem. Domluva zněla, že pokud bude mít problémy s drogami, propustí ho. Drží se a teď je samostatný.

Leona Demeterová (20) – Rumburk
V březnu tomu bude rok, co pracuji v neziskovce Farní charita, která se stará o volný čas dětí. Předtím jsem do centra čtyři roky docházela, pak mi paní ředitelka nabídla práci. Vedu například taneční kroužek. Poslali mne také na školení pro terénní sociální pracovníky, takže až tento kurz absolvuji, začnu kontaktovat klienty.

Eva Malířová