Ve dnech 17. a 18. listopadu vysílala ČT 2 dva pořady, které se pro mě staly mnohem zajímavějšími v momentě, kdy jsem je shlédla oba a dala je do souvislostí.
V pondělí večer se v pořadu Krásný ztráty symbolicky objevila zajímavá dvojice: bývalá ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová a bývalý český prezident Václav Havel. Jejich pohodová diskuse o tom, co je provázelo v nedávných letech jako politiky či co zažívali mnohem dřív, bylo pouhou rekapitulací informací, které divák už někde zaslechl, zahlédl nebo přečetl v novinách. Strastiplná cesta americké dcery diplomata na vrchol zahraniční politiky USA či pohnuté osudy významného člena disentu jsou zajisté zajímavá, avšak na můj vkus poněkud ohraná témata. Jistý druh nostalgie a touhy po návratu zlatých havlovských časů byl dle mého názoru cítit ze způsobu, jakým moderátor pořadu oslovoval Václava Havla: „Pane prezidente.“

Celý pořad mně vyzněl spíš jako vzájemné pochlebování vždy optimistické Albrightové a zaneprázdněného exprezidenta. Přestože jsem se nedozvěděla nic nového, chci zdůraznit jedinou věc, za kterou jsem si Havla v tomto pořadu vážila, a za niž si ho vlastně vážím od doby, kdy se dostal do mého zorného pole. Jedná se o jeho názory na nacionalismus jako takový, ale i nacionalismus český, jemuž se snažil postavit svou podporou pro EU i svými ostrými postoji vůči českému euroskeptikovi a víceméně nacionalistovi Václavu Klausovi. Nacionalismus je podle něj nebezpečný v jakékoli podobě, byť by se jednalo o pouhou izolaci ČR od EU, kterou si jako moderní národ uctívající demokratické principy de facto nemůžeme dovolit.
V úterý ČT 2 odvysílala pořad Na hraně: tematicky se týkal válečného a poválečného odsunu sudetských Němců z českého pohraničí. Účastnili se ho politici, historici, filozofové, pamětníci Osvětimi a studenti středních a vysokých škol. Zazněly velice cenné názory odborníků i laiků na jedno téma. Český nacionalismus, tentokrát v (po)válečné hysterii, jež měla za následek mnoho mrtvých z řad nevinných Němců.
Z obou pořadů plyne moudrost, nad níž bychom se měli zamyslet. Nacionalismus je zhoubný, tudíž plení a ničí. Ať už se jedná o Němce, Romy, Čechy nebo marťany.

Jana Kabeláčová