V totalitě žili Romové bez problémů, byla práce a pracovat se muselo. Ten, kdo uměl zacházet s penězi, slušně bydlel, slušně žil a měl se dobře. Ale vše změnila sametová revoluce.

Romové chodili na náměstí a zvonili klíči, provolávali Ať žije svoboda, Ať žije demokracie. Dnes však řeší velké problémy na trhu práce, v bytové politice, ve vzdělávání a navíc se setkávají s diskriminací a rasismem. Nemohou chodit tam, kam dříve běžně chodili. Nemají přístup do hospod, do vináren a kaváren, na diskotéky a do jiných společenských zařízení. Je to ponižující pocit. Majorita obrátila kabáty a Romům dala najevo, kam patří.

Na Ostravsku se rok od roku zhoršují také pracovní podmínky a romští podnikatelé nedostanou zakázku už vůbec. Všude jim říkají: „Podejte si nabídku do výběrového řízení.“ A já vím, že stejně nemají šanci získat práci jen proto, že jsou Romové. Je to diskriminace člověka.

Stalo se to i mně. Doložil jsem veškeré náležitosti k výběrovému řízení a stejně jsem zakázku nedostal. Byl jsem vyrozuměn, že jsem nesplnil jejich představy a že nejsem pro ně vhodným partnerem. Došlo to tak daleko, že já i jiní romští podnikatelé posíláme za sebe k výběrovému řízení české přátele jako zástupce firmy. Jen tak můžeme zakázku získat. Vše, co vyděláme, stačí tak akorát na přežití. Jsem z toho ze všeho už znechucen.

Kam pošle úřad práce Roma, tam mu sdělí, že už mají plný stav a nepřijímají. Vzápětí se o to samé místo uchází Čech a dostane ho.

Dneska je na Ostravsku stav největší chudoby. Romové nemají na jídlo, na nájem, na oblečení pro děti a ani na domácí vybavení. Není to důstojný život, ale jen holé přežívání. Takto žijeme my, Romové na Ostravsku a už nevíme, jak z toho ven. Vendelín Dubnický, Ostrava