Co by se mělo u nás udělat pro zlepšení situace neziskového sektoru, zejména v oblasti jeho financování?

Financování organizací tvořících tzv. neziskový sektor nebo též občanský sektor je otázkou diskutovanou ve všech zemích střední a východní Evropy. Jedním z klíčových témat těchto debat je otázka, zda a do jaké míry má stát podporovat rozvoj neziskových organizací a zda a do jaké míry se má podílet na financování činností, které tyto organizace zabezpečují.

Postavení neziskových organizací v České republice není z legislativního hlediska ideální, přestože se situace v posledních letech (oproti tristnímu stavu z počátku devadesátých let) změnila k lepšímu. Široká veřejnost včetně politické reprezentace si začala postupem času více uvědomovat nezastupitelnost a prospěšnost neziskových organizací v mnoha oblastech lidského konání. Byl přijat zákon o obecně prospěšných společnostech, grantové programy různých ministerstev se již vcelku často zaměřují správným směrem. Zároveň dochází k potřebným kontrolám, zda je poskytnutými penězi nakládáno, jak má být. Přesto zůstává faktem, že financí na rozvoj a podporu neziskového sektoru není stále dost. Mnoho skvělých a prospěšných projektů nikdy nespatří světlo světa jen z důvodu nedostatku peněz.

Jedním z problémů postavení neziskových organizací je neadekvátní finanční podpora ze strany státu. A to přesto, že se zvýšil objem finančních prostředků poskytovaných na aktivity neziskového sektoru ze státního rozpočtu v roce 2000 se ve srovnání s rokem předchozím. Problém této finanční podpory má dvě roviny. Za prvé, objem státní pomoci neziskovému sektoru relativně zaostává za prudkým nárůstem počtu neziskových organizací a navýšení finančních prostředků ani nepokrylo vliv inflace. Za druhé, podpora neziskových organizací ze strany státu je neadekvátní i proto, že jim ve srovnání se státními organizacemi poskytujícími stejný druh služeb poskytuje menší objem dotací.

Téměř každý z nás je členem nějaké neziskové organizace, spolku či s nimi přinejmenším spolupracuje a sleduje jejich činnost, naše děti se učí v různých školách, chodíme do divadel a muzeí, jsme členy některé církve či náboženské společnosti. Mnohé z nás trápí problémy různých zdravotnických zařízení nebo se zajímáme o výzkum v této oblasti. Míst, která vnímáme, že pracují v náš prospěch, je jistě mnoho a spousta občanů by ráda jejich práci alespoň malou částkou podpořila.

Na únorové schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR jsem předložila návrh Zákona o daňových asignacích, který chtěl zásadním způsobem podpořit rozvoj a fungování neziskového sektoru. Podle předběžného odhadu předkladatelů by se tak mohl zvýšit objem prostředků plynoucích do neziskové sféry až dvojnásobně.

Bohužel, nikdo kromě poslanců US a KDU-ČSL pro tento návrh nehlasoval, tudíž neprošel ani do druhého čtení. Pro mě osobně to byl signál toho, že většina ostatních poslanců pouze předstírá, že jim problémy neziskových organizací leží na srdci.

Co vše by zákon o daňových asignacích přinesl? Umožnil by všem občanům – poplatníkům daně z příjmu fyzických osob (jak samostatně výdělečným, tak těm, kteří mají zaměstnavatele), darovat část této daně na podporu činnosti neziskových organizací (občanských sdružení, obecně prospěšných společností, nadací a nadačních fondů) či na podporu škol včetně škol vysokých a univerzit. Příjemcem tohoto daru by mohla být zdravotnická zařízení, ale také kulturní instituce zřizované státem či kraji.

Návrh Zákona o asignacích vychází z maďarské právní úpravy. Umožnil by darovat až sedm procent daně z příjmu ve prospěch oprávněného příjemce. Nejnižší výše daru by byla 500 Kč. Výsledný dopad pro státní rozpočet jsme odhadovali na 2 až 3 miliardy korun ročně. Dopad na rozpočty obcí a krajů se nepředpokládal. Každý si může udělat názor na to, zda se jedná o částku vysokou ve srovnání s tím, za co všechno např. vláda sociální demokracie utrácí peníze. Peníze vás, daňových poplatníků.

Oprávnění příjemci by museli splňovat určité podmínky: dvouletou registraci, nesměli by mít žádné daňové nedoplatky, dluhy na sociálním a zdravotním pojištění apod. Organizace by musela uvést účel, na který dar použije; pokud by jej nevyčerpala do dvou let nebo by jej použila v rozporu se stanoveným účelem, musela by částku vrátit zpět státu. Dar by musela organizace samozřejmě řádně vyúčtovat a vyúčtování předložit příslušnému finančnímu úřadu.

Domnívám se, že přijetím tohoto návrhu zákona bychom umožnili zlepšit nejen postavení neziskového sektoru (a ostatních organizací a institucí, které vnímáme jako obecně společensky prospěšné), ale zároveň by měl každý občan možnost zapojit se do veřejného života tím, že sám rozhodne o tom, kam bude směřovat alespoň malá část jeho daní.

Je pravda, že v dalším volebním období nekandiduji, ale kolegové z US-DEU slíbili, že návrh předloží znovu již za nového složení Poslanecké sněmovny. Doufám, že nové složení parlamentu bude rozumnější a dá alespoň malou část pravomoci všem občanům, jak zasahovat do věcí veřejných. Nemusí stále rozhodovat jenom politici o tom, co je důležité podpořit a co ne.

Přijetí tohoto návrhu zákona by tak přispělo ke zvýšení občanské uvědomělosti lidí a k rozvoji občanské společnosti. A znovu opakuji, že nejenom řečmi, ale i činy. Monika Mihaličková poslankyně US-DEU