Liga lidských práv je velice mladá nezisková organizace, která byla založena teprve před rokem. Vzešla z Ekologického právního servisu. V rámci její činnosti probíhají tyto hlavní programy: Centrum právní ochrany dítěte (funguje v Praze), projekt Občanskoprávních hlídek (soustředí se na vztah policie k minoritám zejména v oblasti policejního násilí a zneužívání policejní pravomoci) a Poradna pro ženy v tísni. Přestože má každý program dost velkou autonomii a zaměřuje se na jinou cílovou skupinu, společným jmenovatelem je pomoc lidem, kteří se setkali s násilím v české společnosti. A právě na činnost Poradny pro ženy v tísni jsme se zeptali jejích dvou pracovnic, Martiny Žákové a Hany Langhansové.

Komu je určen servis poradny?
Naše služby jsou určeny ženám, které se staly obětmi domácího násilí. Když se na nás ohrožená žena obrátí, pokoušíme se jí pomoci tak, že její případ převezmeme a získáváme důkazy, na jejichž základě lze prokázat, že k násilí došlo. Liga je dobře zapsaná u jiných neziskovek i manželských poraden, což znamená, že k nám posílají klienty, kterým se snažíme pomoci po právní stránce. Poskytujeme nejen právní, ale i psychologické služby. Díky propojenosti neziskového sektoru již fungujeme celorepublikově. To není přesné. Celorepublikově působíme pouze prostřednictvím naší krizové telefonní linky, jinak k osobním konzultacím k nám chodí klientky z Brna a okolí. Pokud se nám ozve klientka např. z Kladna, předáváme ji kontakty na nejbližší organizace, kde jí mohou pomoci.

Vaše poradna je situována takřka v centru romského ghetta v Brně. Myslíte si, že tak máte jednodušší přístup k romským ženám, které domácí násilí také zakoušejí?
Fenomén domácího násilí se netýká pouze problematických skupin obyvatelstva. Jedná se o negativní celospolečenský jev, v němž vzdělání, bytová situace či výše příjmů nehrají zásadní roli, přestože jsou důležitými faktory. Fakt, že jsme v centru romského ghetta, neznamená, že by k nám chodily pouze romské klientky. Přicházejí i vysokoškolačky. Svoje klientky k nám posílá romská poradkyně Magistrátu města Brna a stejně tak i Drom. Pro jejich i naše bezpečí vlastní adresu nezveřejňujeme. Romské ženy za námi chodí převážně kvůli domácímu násilí – právě nyní řešíme dva takové případy. Jeden nám postoupila romská poradkyně. Manžel klientky je dlouhodobě nezaměstnaný a rodina žije z dávek, které většinou padnou na jeho spotřebu alkoholu. Žena s minimálními penězi živí děti a hradí provoz celé domácnosti. Násilí hrubšího ražení je na denním pořádku.

Jak konkrétně postupujete, když se na vás obrátí týraná žena?
S klientkou, která zavolá na naše číslo, jež lze najít na mnoha místech v Brně, si nejprve domluvíme schůzku. Při první konzultaci se snažíme zmapovat situaci, ve které se nachází. Pokud vidíme, že jí jde o život, pomůžeme nejprve s azylovým umístěním a následně s právní formou a řešením problému. Obecně platí, že v momentě, kdy žena překoná ostych a uvědomí si, že musí jednat, protože je ohrožena na zdraví i na životě, začne hledat azylové ubytování pro sebe i pro děti. Je rovněž dobré, když se odhodlá a podá na manžela trestní oznámení. Policisté ho však mohou odmítnout vzít do vazby a ve chvíli, kdy se to muž dozví, hrozí ještě horší verze násilí. Pomáháme proto s návrhem na svěření dětí do matčiny péče, s návrhem na rozvod či s umístěním v azylovém domě.

Domácí násilí je brutálním vyústěním mnoha partnerských problémů: kupříkladu manželova dlouhodobá nezaměstnanost nebo nevyváženost partnerských rolí v rodině. Spolupracujete s nějakou další organizací či institucí na vyřešení takových problémů?
Různé organizace k nám posílají klientky, ale zpětná vazba bohužel nefunguje. To znamená, že organizace už nevědí, co se s takovou ženou stalo. My jí poskytneme veškerý servis, který poskytnout můžeme, ale pracujeme pouze s ní. Nepracujeme s problémy, plynoucími z nezaměstnanosti pachatele. Násilí, které žena zažívá z rukou manžela, je často vyhrocené i kvůli tomu, že muž je dlouhou dobu bez práce. Romů se to týká bezpochyby mnohem více než Čechů. Platí, že nezaměstnaní muži jsou velice málo motivovaní. Pokud Rom pobírá dávky, nevidí důvod, proč by si měl práci hledat a po dlouhé době ani nemá velkou šanci si ji najít. Abychom se však věnovali i této problematice, na to nemáme kapacitu. Naším úkolem je pomoci ženám, aby se dostaly z násilného prostředí, aby si mohly založit vlastní existenci někde, kde budou chráněny před nebezpečím. Hledáme proto v Brně vhodný azylový dům, a spolupracujeme při tom i s tak renomovanými organizacemi, jako je Bílý kruh bezpečí.

Jaký postoj zaujímají týrané ženy k vaší poradně?
Obecným rysem těchto žen je nedůvěra v instituce. Asi proto, že povětšině nemají dobré zkušenosti. Mají strach, že něco se muži prozradí. Pro Romky s dětmi je z mnoha důvodů občas těžké dodržet daný termín. Chápeme však, že za situace, kdy je navíc potřeba se postarat o bezpečí dětí, je pro ně mnohdy těžké uhlídat čas, zvlášť když nemají nikoho, kdo by jim děti pohlídal. Občas k nám tedy přijdou i s dětmi. Anebo přijít nemohou, protože je manžel zrovna napadl, nebo je našel a potom napadl.

Násilí na romských ženách je pravděpodobně pácháno stejnou měrou v porovnání s obětmi z většinové společnosti a lze předpokládat, že vzhledem k tradiční dominanci muže v romské společnosti je i frekventovanější. Jak se mohou informace o nepřijatelnosti tohoto jevu dostat mezi romské ženy?
Kapacita neziskových organizací, které se této problematice věnují, není taková, aby mohly dělat kampaň cíleně pro romskou komunitu nebo sociálně slabé vrstvy, které mají mnohdy omezený přístup k informacím v médiích. To bohužel nejde. Záleží především na ženě. Ta musí v první řadě sama chtít změnit život. Myslíme, že romské ženy hodně snesou a že mají větší toleranci k mužům i k násilí. Je známo, že muž je tradičně v romské společnosti dominantnější. Romská komunita je navíc hodně orientovaná na výchovu dětí, takže ženy si často myslí, že kvůli dětem musejí vydržet veškerá příkoří.
Neziskovky dělají maximum: starají se o klientky, organizují kampaně. Například nyní probíhá vládní kampaň, na niž upoutávají plakátky v MHD či pohlednice s titulem Game Over: Nejvíc se mi líbí, když pláčeš. A druhá kampaň je organizována neziskovými organizacemi z celé ČR. Tzv. svíčková slavnost byla iniciativou pouze brněnských organizací na závěr kampaně. Výtěžek z prodeje svíček bude věnován na azylový dům pro oběti domácího násilí. To vše považujeme za maximální krok ze strany občanské společnosti. Nyní je na řadě vláda, iniciativa musí přijít i shora.

Podnikáte i nějaká preventivní opatření, například aby k domácímu násilí nedocházelo nebo aby o něm byli lépe informováni také policisté?
Naše preventivní aktivity spočívají především v přednáškové činnosti: policistům a studentům policejní školy vysvětlujeme, co je domácí násilí, jak by se mělo jednat s pachateli a jak s oběťmi. Mladým lidem, kteří partnerský vztah teprve začínají, se snažíme vštípit, že facka, kterou to většinou začíná, nemá v rovnoprávném vztahu co pohledávat a je příznakem něčeho, co by se mohlo v domácí násilí eventuálně vyvinout. Klademe si za cíl rozšiřovat povědomí o tomto negativním jevu už proto, že pro většinu lidí může být nepochopitelné to, že žena po napadení ve velkém počtu případů s mužem zůstává dál. Rovněž chceme poukazovat na to, že porušování práv v rámci domácího násilí není věcí pouze těchto dvou lidí, ale že žena žije ve společnosti, kde se obecně její lidská práva hrubě porušují. Jde tedy o věc veřejnou. Muž, který se dopustil takového násilí, musí cítit, že zašel daleko a že ubližovat někomu je trestný čin. Samotná podstata domácího násilí coby trestného činu se přitom velice těžce vysvětluje: policistům i společnosti. Pojem domácího násilí se totiž v české legislativě neobjevuje.

Jaké jsou tedy konkrétní nedostatky stávající legislativy?
Je nedostatečná. Jako pracovnice Poradny pro ženy v tísni nemáme možnosti lobbovat v parlamentu, protože jsme tady na plný úvazek jen dvě. Lobbování je přitom velice potřebné. Vždyť v jinde je domácí násilí hodnoceno jako trestný čin, u nás jsou stíhány pouze jednotlivé útoky. Většinou se jedná o vyhrožování smrtí nebo vydírání. Policie z velké části nezasahuje a byly i případy, kdy žena při či po útoku zavolala policii a policisté jí řekli, ať manželovi uvaří něco dobrého, a že bude vše opět v pořádku. Žena též musí prokázat, že byla týrána či napadena. Může se ale setkat i s takovým policistou, který se jí vysměje, nebo se soudcem, který její situaci při líčení zneváží.
Proto je nutné, aby byla česká legislativa upravena tak, že bude pachatel nucen uvědomit si závažnost svého počínání. Kdyby bylo toto společensky nepřijatelné chování zakotveno v trestním právu jako trestný čin, mělo by to vliv i na podvědomí ve společnosti. Jenže snaha novelizovat trestní zákony je českými zákonodárci již dlouho přehlížena. Stále se ozývají hlasy, že je lépe se změnami počkat, protože se připravuje rekodifikace celého trestního zákona. Jenže to se neustále oddaluje a situace s domácím násilím v ČR je naléhavá.
Co se týče celkové právní situace v ČR, byla bych celkem optimistická. Obklopují nás totiž země s velice vyspělou legislativou, jako je např. Rakousko. Legislativa je moderní kupodivu i na Slovensku, a přitom Slováci vycházeli ze stejné právní situace. Slovenské zákony však již policii umožňují vykázat násilníka ze společného obydlí. U nás bohužel stále platí paragraf 163, podle něhož týraná žena musí dát souhlas k zahájení trestního řízení. Jedná se o velice slabé místo, které snahy dostat ženu z násilného prostředí většinou zhatí. Na Slovensku přebírá iniciativu za postiženou ženu stát a násilník je potrestán.

Jak má postižená tendenci reagovat po napadnutí?
Žena má tendenci svalovat vinu na sebe a ptát se, co udělala či dělá špatně, když se stará o rodinu. Česká legislativa postiženou ženu jednoznačně postihuje víc než samotného pachatele. Musí se vzdát bytu a násilník zůstává sám ve 3+1. Žena žije s dětmi v přeplněném azylovém domě s minimálním soukromím. Většinou se policie a veřejnost domnívá, že napadená žena musela násilníka vyprovokovat, že si to zavinila sama a asi si to tedy zasloužila. Policie zasahuje v případech, kdy je žena po napadení v pracovní neschopnosti. Avšak i takový útok, který může být brutální, a při němž může být oběť ohrožena na životě, je českou policií často hodnocen pouze jako přestupek. Paradoxem rovněž je, že pokud je pachatel postižen finanční pokutou a jedná se o manžela oběti, manželé ji musí vlastně uhradit ze společného jmění. A žena je tak rovněž potrestána. Jednorázová pokuta ovšem tento problém neřeší. V ČR navíc stále žijeme v zajetí vlastnického práva na byt a na soukromí, které je pořád přednější než právo na ochranu zdraví a právo na život.

Poradna pro ženy v tísni Brno
Telefon: 545 245 996, mobil: 737 834 345
Email: zenavtisni@llp.cz