ROKYCANY – Sdružení Vize Romů Rokycany připravilo ve spolupráci s Občanskou poradnou Plzeň pro své terénní sociální pracovníky dvoudenní školení na téma bydlení. Mezi účastníky byla Květa Tůmová, která působí zejména v holobytech vybudovaných na okraji města. Při své každodenní práci se setkává především se starostmi romských rodin vyloučených na okraj společnosti.

„Neustále narážím na komplikace, které romské rodiny nejsou schopny řešit bez pomoci a podpory někoho ze svého okolí. Terénní sociální práce je nyní takovým lidem nejkonkrétnější formou pomoci. Není to žádná pečovatelská služba, jak už jsem mnohokrát slyšela, a není to ani přejímání odpovědnosti za klienty. Je to pomocná ruka těm, kteří se ocitli v těžké a složité životní situaci. Důvody, proč se tak stalo, jsou samozřejmě různé, ale v drtivé většině případů se jedná o důsledky postavení, které Romové jako celek ve společnosti zaujímáme. S bydlením je dnes situace nejtíživější. Romské rodiny přicházejí o střechu nad hlavou a stane se, že k tomu nemuselo dojít, pokud by skutečně znaly svá práva a povinnosti. V mnoha případech a situacích se Romové stávají obětí své neznalosti a nutno přiznat i zaostalosti.“
Květa Tůmová přiznala, že si mnohdy připadá jako v uzavřeném kruhu, z něhož není úniku. „Gádžové tvrdí, že cestou ke zlepšení situace Romů je vzdělání, a zcela jistě mají pravdu. Jenže, když vidím kolik romských dětí chodí do zvláštních škol, tak to prostě nechápu. Vždyť to je v přímém rozporu s tím, co tvrdí.“ Podle Květy Tůmové romské dítě, které nastoupí do zvláštní školy, se de facto stalo čekatelem na státní sociální podporu a ztratilo šance na jakýkoli úspěch v životě. V patnácti letech jsou absolventi zvláštních škol na prahu života bez budoucnosti. Škola je nepřipravila ani na to nejzákladnější, co je v životě očekává, ale společnost od nich vyžaduje plnění požadavků a povinností, které promyšleně vypracovává po dlouhé generace. Tůmová nesouhlasí s tím, že Romové zneužívají svých práv a neplní si své povinnosti: „Ve své práci vidím, jak Romové doplácejí na hlubokou neznalost svých práv, a jestliže nemohou naplnit svá práva, jsou neschopni plnit povinnosti, které od nich společnost vyžaduje.“
S Květou Tůmovou můžeme v mnohém souhlasit, ale je třeba připomenout, že mnoho Romů již získalo základní, střední a dokonce i vysokoškolské vzdělání. Znají svá práva a stejně jako ostatní si plní své povinnosti, ale přesto se potýkají s podobnými problémy jako Romové v holobytech. Problém je mnohem větší a složitější, spočívá především v mezilidských vztazích. Neznalost práv a povinností na straně Romů je důsledkem negativního vztahu, který vůči nim zaujímají Češi.

Ondřej Giňa