Součástí nového komunitního centra v OstravěZábřehu je mateřská škola, kterou vede Marie Holubová starší (42).

Chtějí k vám dávat Romové své děti?
Ano, zatím však ještě nejsme tak vybavení, abychom mohli přijmout všechny zájemce. Aby se tady děti cítily dobře, měly by mít víc učebních pomůcek, hraček a školku musíme vybavit útulným nábytkem. Pravidelně dochází dvanáct dětí. Někdy se stane, že některé nepřijde, a když se ho pak zeptám proč, tak odpoví, že mamka neměla na svačinu. Aby děti neseděly na holé zemi, musela jsem donést koberec z domu.

Pozorujete už u nich nějaký pokrok?
Ty, které chodí od začátku, udělaly za tři měsíce pokrok až moc velký. Jsem na ně pyšná. Učí se tady také mluvit česky. Neuměly pojmenovat ani domácí zvířata, natož lesní zvěř. Teď už to umí. Jednou jsme hráli takovou hru: já jsem byla prodavačka v potravinách a ony u mě nakupovaly. Všichni kupovali jen tatranky a čínské polévky, ostatní potraviny neznali. Dnes už ale vědí, že v obchodě dostanou koupit také něco jiného.

Jak vnímáte rozdíl mezi českým a romským dítětem? Jaké s nimi máte zkušenosti?
České dřív poslechne než romské, romské je zase víc temperamentní. Byla jsem překvapená, že například 10–12leté děti neznaly vůbec pohádky. Některé romské maminky si s nimi nesednoua nepovídají si s nimi, hlavně v sociálně slabších rodinách. Mám za sebou ale čtyři roky dálkového studia na střední pedagogické škole, takže nějaké zkušenosti už mám. Také jsem několik měsíců učila v mateřské škole, takže i tam jsem něco pochytila.

Promiňte, ale to jste se dala až v tomto věku na studium?
Chtěla jsem sobě, ale i svým dětem dokázat, že všechno jde, když se chce. Nevzdám to a dostuduji za každou cenu, i když toho mám všeho hodně. Byla jsem hloupá, že jsem nezačala dřív. Manžel mi v tom ze začátku bránil, byl zvyklý, že jsem celé dny doma. Dvacet let jsem byla domácí puťka a starala se jen o domácnost a děti. Mám jich šest, sice už dospělých, ale starám se o všechny. Musím se pochlubit, že všechny jsou vyučené. Já na vzdělání trvám. Mám radost, že právě nejstarší dcera Marie, přišla s takovým nápadem jako bylo založení tohoto střediska.

Rozhodla jste se pracovat pro romské děti?
Ano, hlavně pro ně. Potřebují to a doba to také vyžaduje. Romové mají problémy, těžko dostanou práci bez určité kvalifikace. Vzdělaný Rom, který umí dobře česky, má na trhu práce šanci. Mým snem je pracovat v dětském domově, kde je hodně opuštěných romských dětí, dělala bych jim matku.

Gejza Horváth