OSTRAVA – Vesnička soužití se potýká v poslední době s problémem, který snad nejvíce zasáhl její obyvatele. Diecézní charita ostravskoopavská totiž ukončila nečekaně spolupráci s občanským sdružením Vzájemné soužití v čele s Kumarem Vishwanathanem. O podrobnosti jsme se minulý týden zajímali přímo v Ostravě.

V roce 1997 zatopila velká voda Hrušov, část Slezské Ostravy, kde žilo hodně Romů. Dvacet sedm romských rodin se přestěhovalo do provizorních unimobuněk na Liščině, která je částí Ostravy. Tehdy vznikla myšlenka postavit Vesničku soužití pro společný život Romů a Čechů z Hrušova, kteří také ztratili bydlení. S nápadem nepřišli jen Romové, ale také Kumar Vishwanathan, předseda občanského sdružení Vzájemné soužití. Na výstavbě se finančně podílela nadace Civilia, garantem se stal ostravskoopavský biskup František Lobkowicz. Vesnička soužití na podzim oslavila rok existence. Po roce působení Kumara Vishwanathana v tamním komunitním centru se Charita s tímto významným mužem rozloučila a odstoupila od Dohody mezi Charitou a sdružením Vzájemné soužití. Jako důvody uvádí:
závazky ze strany o. s. Vzájemné soužití nejsou soustavně naplňovány zejména v oblasti realizace sociálního programu: realizátorem hlavní části sociálního programu o. s. Vzájemné soužití nebyl zpracován zásadní dokument sociálního projektu. Vzájemné soužití se podílí pouze na části aktivit, které jednoznačně nejsou nosnou páteří projektu;
dále z důvodu neexistence nájemního vztahu: doposud nebyla sepsána nájemní smlouva mezi majitelem objektu – pronajímatelem Diecézní charitou ostravskoopavskou a nájemcem o. s. Vzájemné soužití;
a nakonec z důvodu medializace projektu, která odporuje výslovnému ujednání v Dohodě projekt je ze strany o. s. Vzájemné soužití medializován jako projekt o. s. Vzájemné soužití.
Kromě toho, že ve Vesničce už nepůsobí o. s. Vzájemné soužití, rozpadla se navíc i správní rada Vesničky soužití.

Pohled první
Zaměstnanec Charity a správce Vesničky soužití Gejza Machala uvádí, že problémy byly už při dostavbě vesničky, teď se vyhrotily. Představa Kumara Vishwanathana byla vždy trochu jiná, například teď nastěhoval do volných pokojů nějakou romskou rodinu úplně odjinud. Místní se bouřili. Nezbývalo nic jiného, než dveře zapečetit, aby sem už nikoho dalšího nestěhoval. Dalším problémem byla místní školka: začalo se v ní vařit, ale není přeci možné, aby se tu vařilo pro děti v kuchyni, která k tomu není vybavena.
„Snažili jsme se to řešit, ale nedokázali jsme se dohodnout. Kumar později přestal odpovídat na dopisy a chodit na jednání. Lidi, které místo sebe posílal, byli naprosto nepřipravení,“ vysvětluje Machala.
Kumar nebyl vyhozen, Charita odstoupila od smlouvy a přesně specifikovala proč. Občanské sdružení Vzájemné soužití k 30. listopadu muselo odejít. Podle správce ale Kumar říkal, že lidé stojí za ním. „Romové jsou velice lehce manipulovatelní, když jim něco nakukáte, tak za vámi půjdou. Kumarovi ani obyvatelům jsme nebránili ve spolupráci, jenom už nemůže existovat spolupráce mezi Charitou a Vzájemným soužitím, kde je Kumar předsedou.“
Skončil dlouhodobý pronájem prostor, proti krátkodobým akcím, například přednáškám, ale nejsou námitky. „Nebyla ani podepsána nájemní smlouva, takže Kumar tady byl tzv. nelegálně. Nemůžeme říct, že by překážel, ale činnost, kterou dělal v komunitním centru, dělal špatně,“ uzavírá správce vesničky Gejza Machala.

Pohled druhý
„Celý projekt byl postaven na přátelství a vzájemné důvěře. Díky charitě vesnička stojí, dokázala zmírnit všeobecné napětí v Ostravě i protiromské nálady. Jsme vděční, že nad ní hned zpočátku převzal garanci biskup. Demokracie není vrozená, ale kultivuje se. Po domluvě s charitou jsme se nyní dohodli, že naše sdružení bude pokračovat ve svém způsobu práce, vše zastřeší charita. Společně budeme také hledat finanční prostředky pro vesničku,“ vysvětluje Kumar Vishwanathan s tím, že vyhrocená situace každého určitým způsobem trápí. Obsáhle vysvětluje princip fungování nezávislé správní rady, financování, využívání správní budovy. A také to, že jeho sdružení nemusí platit nájem.
„Problém však nastal, když za mnou přišla jedna romská rodina z Opavy, kde žila v ubytovně. Ta byla totiž zrušená a rodina se ocitla i s dětmi na ulici. Všichni byli v zoufalém stavu. A my tady máme krásnou vesničku, volné pokoje, no tak, pro koho to je? V projektu jsme uvedli, že to může být jako dočasné bydlení, dokonce i pro studenty atd. Chtěli jsme těm lidem podat pomocnou ruku, ale u charity jsem se setkal s nepochopením. Je jisté, že vždy budou různé názory na nově příchozí i ze strany obyvatel vesničky, ale není důvod k hysterii nebo panice.“
Další problém podle Kumara nastal, když začali vařit ve školce. Polovinu stravy hradí sdružení, polovinu matky dětí a vždy jedna z nich vaří. Tak to odpovídá zásadám komunitní práce, ale ne charity, ta prosazuje zákon a hygienické normy, které takové postupy zakazují. Sdružení chce respektovat zákony i potřeby obyvatel. Proto si vyřídila matka, která vařila, zdravotní průkaz, sdružení koupilo kuchyňskou linku atd. a uvažovalo o dovozu jídel…
„Ale nic nebylo dost dobré. To přeci není parlament, ale Vesnička soužití, kde mají i obyvatelé právo rozhodovat. Pak jsme se z ničeho nic dozvěděli, že se správní rada rozpouští, bez hlasování. To je naprosté popření základních principů správní rady. Jednoduše přišli dva zástupci charity s vypracovanými dokumenty, aby byla správní rada rozpuštěna. To je prostě ústavní puč,“ osvětlil situaci Kumar Vishwanathan.
Sdružení podle něj nesouhlasilo například s tím, že nájemní smlouva bude pro obyvatele pouze na rok. Odmítá, že by projekt prezentovali v médiích jako projekt sdružení Vzájemné soužití, jak tvrdí charita.
On osobně nyní nesmí vstoupit do komunitního centra, do vesničky ano. A jak vidí Kumar Vishwanathan další vývoj? „Charitě nic nevyčítáme. Pokud obyvatelé vznesou přání, abychom se vrátili a budou mít šanci to prosadit přes nově vzniklou správní radu, tak k tomu může dojít. Nechceme nepokoje. Doufáme, že jde jen o chvilkový jev a vše se bez hysterie vyřeší.“
(red)