Rok se sešel s rokem, a to neuvěřitelným tempem. Události běžely jedna za druhou a dostaly nás úplně do svého víru. Na nudu nebyl čas! Je to jen povzdechnutí, které neznamená nic jiného, než že všechno má svůj řád, a že běh některých záležitostí změníme jen pramálo.

Co můžeme říci k prošlému roku? Byl lepší než ten minulý, nebo horší? Každý z nás má své hodnocení a každé bude jiné. Já se chci poohlédnout zpět jen z úhlu pohledu člověka odpovědného čtenářům za náš týdeník Romano hangos. Snad se nám něco podařilo. V každém případě jsme dokázali udržet týdenní periodicitu (kromě prázdnin a svátků). Není a nebyl to rozhodně jednoduchý úkol. Při všem tom shonu, který musíme zvládat v podstatě ve třech lidech, nám zbývá jeden jediný den na tak zvanou „investigativní“ žurnalistiku. To znamená pokoušet se vypovídat něco o skutečných událostech a často pohnutých osudech nejrůznějších osobností vlastní účastí. Pokoušíme se nastavovat zrcadlo celé společnosti, ale i Romům samotným, a tím provokujeme strany, které v tom procesu figurují, k reakcím a často i řešení zapeklitých problémů. Snad se nám to alespoň částečně daří. Zbytek času nám zabírá zjištěné poznatky dostat na papír a postarat se o to, aby si našly cestu k Vám, čtenářům.
Týdenní periodicitu už může ohrozit jen nedostatek finančních prostředků.
Naším tématem jsou Romové a jejich zasazení nebo vylučování v majoritní společnosti. Co k tomu říci jen jedním slovem?
ČR je před branami Evropské unie a to je, řekli jsme to na stránkách našeho týdeníku mnohokrát, velká naděje pro Romy. Pevně tomu věřím.
Letos smutně konstatujeme, že jsme se zázraku přelomu k lepšímu nedočkali.

Karel Holomek