Je mnoho věcí a záležitostí, které Romové bez podpory majoritní společnosti nemohou nikdy vyřešit. Stejně je na tom majorita bez podpory Romů. V poslední době se zdálo, že někteří liberálně orientovaní státní úředníci pochopili skutečný stav věcí a začali uvažovat střízlivě a realisticky o krocích, které je třeba dělat pro postupné zlepšování situace romské menšiny.

Všimli si toho také představitelé mezinárodních organizací a institucí, což se pozitivně odrazilo v některých hodnotících zprávách o stavu romské národnostní menšiny v ČR. Samozřejmě všichni si přejeme, aby to tak pokračovalo i nadále a aby přibývalo co nejvíc střízlivě a realisticky uvažujících státních úředníků, potažmo politiků. Vše se má však poněkud jinak. Na místní úrovni se objevují „nápady“, které nás při řešení záležitostí a potřeb Romů vrhají zpět do doby, kdy byl přijat zákon č. 117/1927 Sb. O přijetí tohoto tzv. proticikánského zákona se zasloužila především agrární strana. Její vůdce Beran se později stal ministerským předsedou protektorátní vlády, která zprovoznila pracovní tábory pro cikány v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu. Tehdejší československou úpravu řešení „cikánské otázky“ oceňovali pro svoji důslednost především ve fašistickém Německu. Evidence, soupisy, násilné usídlování, příprava koncentračních táborů pro cikány – to byly přednosti československého pojetí řešení „cikánské otázky“ v 30. letech minulého století.
Od počátku roku 2000 se začínají objevovat v učených sociologických diskusích a odborné literatuře zvláštní úvahy, termíny a názory, které se postupně přenášejí do reality. Romové jsou oficiálně označováni za „příslušníky romských komunit“. Tím se nejen snižuje statut Romů jako příslušníků romské národnostní menšiny, ale také se zaměňuje skutečný charakter existujících problémů, což znamená také změnu jejich hodnocení i způsob a formy řešení. Jako houby po dešti rostou „sociální ubytovny“, do kterých jsou koncentrovány romské rodiny. K realizaci jsou připraveny projekty Ncenter, která mají tvořit oddělené území pro tzv. neplatiče a společensky nepřizpůsobivé občany, tedy především Romy. Odborníci a různí experti na romskou otázku přinášejí i další znalecká a specifická označení pro příslušníky romské národnostní menšiny: například „příslušníci sociálně vyloučené romské komunity.“
Kdo pozorně sleduje, jak se dnes hovoří o Romech a jejich problémech, jistě postřehl mnoho nových termínů i zvýšenou frekvenci výroků „sankce, vymáhání povinností, uplatňování zákona, zneužívání sociálního systému, žaloba, soudní vystěhování, ztráta bydlení, zvýšená kriminalita“. Sype se nám to na hlavu z každé strany a připadá mi, že jsme z toho trochu zpitoměli. Můj dědeček mi říkával: „Synku, pamatuj si: Z některých slov se dá uvázat oprátka na krk.“ Byl to moudrý muž a z jeho rady bychom si měli vzít ponaučení.

Ondřej Giňa