Stála u okna. Hustě sněžilo. Dělaly se závěje a viděla jak děti staví sněhuláky. Poslední přípravy, brzy budou Vánoce – svátky lásky. Těšila se, zrovna tak, jako její malá dcerka. Těšily se obě. Jaký asi bude stromeček a co bude pod ním? Určitě tam bude plno dárků. Ve vaně se proháněl kapřík a dcerka mu dávala tajně drobečky. Pak to přišlo. Na stole byla obálka od soudu. Bála se ji otevřít, měla zlou předtuchu. Dodala si odvahy. Bylo to pozvání k rozvodu na 22. prosince. Začala plakat. Nemohla se na nic soustředit, byla zmatená. Brzy přišel ten den. U soudu vše proběhlo hladce, bez problémů. Vracela se domů jako rozvedená. Co nám srdce zahřeje, když jsou na něm závěje? Byla smutná a celá nesvá. Dcerka měla nápad: „Pustíme kapra zpět do řeky!“ Začala obleva… Vánoce byly na blátě. Vzaly kapra do tašky a šly k řece. Vypustily ho do říčního proudu. Sledovaly, jak sebou mrskl a zmizel v hlubině. Cestou domů měly dobrou náladu, radovaly se a vesele skákaly přes kaluže. Vánoce byly pro obě opět svátky radosti a lásky.

Libuše Babyková