Poté, co jsem dopsala článek Co nás čeká a nemine v roce 2004 (RH 1/2004), se staly dvě věci: 7. ledna jsem shlédla Dobré ráno s ČT 1, v němž se hovořilo o opatření, které chystá vláda ČR jako odpověď na zavedení tzv. přechodného období ze strany některých členských států EU (u Francie, Belgie a Finska se jedná o dva roky, v případě Rakouska až sedm let a Nizozemsko a Švédsko přislíbily bezproblémový přístup Čechů na trh práce, který zaručila Velká Británie společně s Irskem a Portugalskem); 8. ledna jsem si v Lidových novinách přečetla glosu Radovana Holuba Pouze malí lidé se obávají velké Evropy. Ráda bych svůj článek Co nás čeká … rozšířila o několik postřehů.

Náš vstup do EU považuji za velice důležitý, nicméně ekonomicky náročný. Je významný už proto, že máme možnost vystoupit z „českého smrádku“, o němž tak obratně hovoří Radovan Holub: „Bohužel spoustě lidí, dokonce i vládnoucích, vyhovuje provinční český smrádek, protože v něm se jim lépe vládne. Malí lidé velkou Evropu odmítají.“ A není divu! Po listopadové revoluci tento smrádek zastřel většinu obchodních transakcí a politických machinací, do nichž byli zapojeni potentáti ze všech možných resortů. EU hrozí zprůhledněním legislativy, což jednoduše znamená konec korupce a obohacování se na úkor těch, kteří slepě uvěřili českému snu, kuponové privatizaci a dalším bludům. Opět Radovan Holub: „Ve velké Evropě nebude totiž možné namluvit lidem kdejakou hloupost, protože kontrolní mechanismy budou propracovanější a rychlejší. (…) Hra na malé, ostrovní Česko, by už konečně měla skončit, protože je lživá. (…) …a dnes v ní část politické elity pokračuje. A proč by ne, mají za sebou přežívající čecháčkovství a dokonce i pár televizních kanálů, které každý večer diváky přesvědčují, že Česko je středem světa.“
Právě toto čecháčkovství, jehož jsem zarytou odpůrkyní, jsem ke své nelibosti a nechuti spatřila ve vystupování Michala Meduny, ředitele odboru migrace a integrace ministerstva práce a sociálních věcí. Nehledě na jeho „útlý“ věk, který není předmětem mé nevole, mě šokoval svým dětinským postojem k úmyslu vlády ČR reagovat podobným opatřením na zavedení „přechodného období“ v oblasti pracovního trhu. Řekl, že pokud znepřístupníme český trh firmám z členských zemí, které si budou chránit svůj trh práce zmíněným přechodným obdobím, máme tak možnost zvýhodnit přístup Čechů k práci v těchto zemích: firmy, jež budou mít zájem o vstup na český trh, si budou stěžovat na zmíněné opatření, od něhož by tak vlády jmenovaných zemí mohly upustit. Pokud se člověk řídí selským rozumem, okamžitě ho napadne, že se jedná o politické gesto, o němž se výstižně vyjádřil Medunův oponent, analytik ČSOB Petr Dufek. Podle něj se jedná o to, že když nemůžeme na pracovní trh některých členských zemí EU, znepříjemníme jim situaci i my. Toto opatření tedy nepovažuje za nic pozitivního, protože se snažíme zvyšovat přímé zahraniční investice a na straně druhé vytváříme překážky, které nebudou existovat např. v Polsku či Maďarsku. Takového člověka považuji za uvědomělého, pana Medunu nikoli. Pan Meduna je pouze poslušným zosobněním politické arogance, která v naší domovině převládá, a které utne tipec náš vstup do EU.

(použité zdroje: ČT 1, LN 8. 1. 2004)
Jana Kabeláčová