a Martin Stiskala, se připravili na zákeřný útok na Romy. Podnikli ho loni 28. června kolem čtvrté hodiny ranní. Trojice opilých pachatelů bušila do dveří bytu manželů Žigových. Vydávala se za policisty. Útočníci nakonec dveře vyrazili a surově oba manžele zbili. Těhotnou ženu udeřili dlažební kostkou do obličeje, poranili jí oko a jejího manžela pořezali rozbitou lahvi v obličeji a na hrudníku.

I když se přiznali, že na Romy zaútočili z rasových důvodu, Okresní soud v Jeseníku je uznal vinnými z pokusu trestného činu ublížení na zdraví a porušování domovní svobody. Hrozil jim trest v dolní hranici, rozpětí tří až deseti let odnětí svobody. Byli však odsouzeni jen ke třem letům s podmínečným odkladem. Soud je tak ve skutečnosti nepřímo osvobodil.
Proč? Není žádné proč, postupoval v souladu se zákonem a nad rasisty vynesl spravedlivé rozsudky.
I v případě Romů vynáší soud spravedlivé rozsudky, postupuje v souladu se zákonem, hájí literu zákona a práva občanů. Poškozený má tak jistotu, že ho stát ochrání.
Jenže manželé Žigovi, jak se zdá, se nedočkali spravedlivého procesu. Chtějí se odvolat, ale už není kam, chtějí se dovolat svých občanských práv, také není kde. Kdo za to může? Obžalovaní před soudem popřeli, že by Žigovým tak vážně ublížili a přiznali se, že je chtěli jen postrašit a že toho litují. Soud jejich doznání hodnotil jako polehčující okolnost a tak, jak rozhodl, tak to bude. Údajně jednal spravedlivě, když dal útočníkům skoro milost. Ale co vlastně soud soudil? Jaká a čí práva hájil, koho chránil, koho a co poškodil? To je otázka k zamyšlení. Odsouzení se ani neodvolali, ale verdikt už můžou samou radostí zapít a znova na Romy zaútočit.

Gejza Horváth