CD Giľa Ďíla Giľora je nahráno z písňové sbírky Evy Davidové a vydalo je Muzeum romské kultury v Brně. Jsou na něm písně olašských Romů a usedlých Romů žijících na Slovensku.
V části, kde jsou pomalé písně (halgata) olašských Romů, které působí exoticky, jsou jejich typické a originální projevy s prvky orientu a orientálního náboženství (modlitební písně). Je to jeden z mnoha důkazů, že Romové pocházejí z Indie. Z jejich výrazu je znát a cítit, že při svých cestách z původní země do Evropy byli ovlivněni kulturou asijských a balkánských zemí, kulturou Maďarska, ale nejvíce Rumunska.
Pro maďarské romské muzikanty byly a jsou olašské písně silným hudebním tématem, který je vyzývá k hudebnímu zpracování. Což se také stalo a tím pádem olašské Romy ovlivňovaly a ovlivňují.

V písních olašských Romů jsou cítit vlivy folkloru z Rumunska, kde byli tito lidé po několik staletí v otroctví. Při svých zpěvech zdobí poslední dlouhé tóny v písni vibratem a trylky, podobně jako rumun-ský folklorní houslista. V Polsku, Rusku, Maďarsku nebo v jiných zemích se tato vibrata a trylky nepoužívají, však pro Rumunsko jsou typické.
V halgatech opěvují zpěváci svoje příběhy ze života jiných olašských Romů. Projevují také své momentální nálady. Je to znát podle toho, že v některých písních nejsou texty souvislé a skoro vůbec nic neříkají, ale melodie jsou velice silné, výrazné, zrovna jako hlasové projevy jednotlivých zpěváků. Jiné písně si zpěváci vymysleli přímo při nahrávání. Dokladem může být fakt, že základní téma poprvé zpívané melodie zpěvák už podruhé neopakuje, ale naopak je několikrát mění.
Olaši skoro neznají rychlý čardášový rytmus, jehož takt se skládá ze čtyř dob, kdy je zvýrazněná každá z nich. Jinak je tomu u foxu: tam je takt jen dvoudobý, písně zpívané v tomto rytmu doprovázejí Olaši tleskáním, dupotem, luskáním prstů a hrdelními zvuky většinou na druhou dobu. Pro velký rytmický efekt zvýrazňují někdy i první, ale nejčastěji však druhou dobu, která je zatěžkávací, a která uvádí fox v život.
Stejně tak hrají i lidoví muzikanti z Maďarska a Rumunska, které tento rytmus snad nejvíce svazuje s jejich kulturou. Při takových rytmech (třeba v cimbálové muzice) hraje basa základní tón akordu na první dobu a bráč (viola) mu odpovídá akordem na druhou dobu. Zpěvák za doprovodu zmíněných rytmických prvků zpívá téma melodie a poté zpívá variace na téma melodie. Přesně tak je tomu i u maďarských a rumunských muzikantů: primáš zahraje melodii a poté se střídají jednotliví muzikanti, zejména houslisté, klarinetisté a cimbalisté, ve variacích. Tím vlastně ozdobí melodii, změní jí náladu a podobu. Je to umění a je znát, že olašští Romové jsou muzikální. Bohužel je mezi nimi pramálo muzikantů, a tak jsou nuceni se doprovázet svými typickými rytmickými prvky.
Písně usedlých Romů vypovídají o jejich životě, radosti, štěstí, žalu, bolu, smutku, křivdě ve společnosti, o lásce k matce, k Bohu, ke svému milému či milé. Nejedná se o celou skupinu Romů, ale jen podskupinu z určitých oblastí, většinou vyrůstajících a žijících v osadách. V této časti CD jsou původní staré písně, ale i písně z vlastní romské tvorby ze 70. až 80. let.
I když jsou projevy usedlých Romů typické, přesto je znát, že byli ovlivňovaní slovenskou kulturou, ponejvíce regionálním folklorem. Při pomalých písních (halgata) zpěváci zpívají jednohlasně (unisono), ale také se snaží poslední dlouhé tóny melodie svazovat zpěvem do dvojhlasů, tříhlasů – vlastně do akordu. Je to typický folklorní obraz východního Slovenska. Některé písně jsou zpívané dvojhlasně celé. Zpěváci v návaznosti s textem, citlivou tercií a vibratem hlasu chtějí melodii ozdobit, dávají najevo i své pocity. Tyto hlasové projevy jsou ovlivněné předními černými, ale i domácími zpěváky té doby, kteří zpívali swing, foxtrot, jazz a pop. I ti chtěli svým projevem co nejvíce vyzdobit a obohatit melodii.
Pokud jde o texty, interpreti je už nepovažovali za tak důležité. Jsou většinou jednotvárné, s jednou slokou bez významu a rýmu. Ale některé jsou velice výstižné, mají myšlenku, děj, rým, první, druhou a třetí sloku.
Několik písní, halgata, čardáše a foxy usedlých Romů doprovázejí dobří romští muzikanti. V obsazení housle, bráč (viola), cimbál a harmonika předvedli kvalitní, kultivovanou vzorovou a typicky romskou muziku.
Zpěváci si zpívají jen tak pro radost, někteří se doprovázejí sami jen s kytarou a na některých je podle výslovnosti znát, že mají maďarský původ.

K některým písním
Píseň Deš orendar te sovel džav (číslo 15) – je to silná melodie a její text má děj. Zpěváci se poslouchají navzájem, jsou sladěni a ve stejné náladě. Jedná se o Romy, kteří pocházejí z muzikantských rodin a mají v sobě cit a hudební zákony. Píseň vypovídá přesně o Romech a jejich myšlení. Stálo by zato ji profesionálně zpracovat a nahrát, podobně jako některé jiné písně.
Jinak je tomu u písní Oj… (číslo 20), Ola čore Vlachi (číslo 22) a Joj, Devla, so kerav (číslo 36), kde je cítit, že se zpěvák sám doprovází na kytaru. Je to projev primitivního a pomateného muzikanta, který se zmítá v návalu svých vlastních emocí, do kterých ho vtahuje téma melodie a jeho vlastní hudební doprovod. Projev je v některých případech až komický a nemá nic společného s písněmi a s hudebním uměním usedlých Romů. Píseň Ola čore Vlachi nezná, celou ji zkomolil a jeho zpěvné variace byly projevem jeho osobních nálad, pudu a potřeb v daný okamžik.
Píseň Na som šukar čhavo (číslo 25) není romská. Její název je vymyšlený. Ve skutečnosti se jedná o klasické dílo, A-moll čardáš maďarského hudebního skladatele Ference Liszta. Na kompaktu však romští muzikanti hrají jen akordový doprovod bez melodie a variací. V Maďarsku, na Slovensku, ale i v Čechách lidoví hudebníci s touto skladbou předvádějí svoje umění a virtuozitu (hlavně houslisté, klarinetisté a cimbalisté).
Píseň Sako ke raťi me avri džav … (číslo 32) je převzatá, nejedná se o píseň usedlých Romů, ale o píseň ruskou, kterou Romové jen otextovali, protože je oslovila. Má v sobě podobný cit a silný náboj jako romská píseň. Ostatní písně jsou z velké časti původní.
Na kompaktu jsou zachyceny písně z 50. až 80. let, které vypovídají o dvou skupinách Romů – olašských (kočovných) a usedlých Romů žijících v osadách. V prvním případě se jedná o autentické olašské zpěvné projevy bez hudebního doprovodu. Druhá skupina nastínila skutečný obraz života Romů, který svědčí o folkloru té doby a naivním hudebním umění zpěváků a některých muzikantů.
Pro titulní stranu bookletu bylo zvoleno velice výstižně a vkusně obrazové téma. Staré dřevo s vyobrazením letokruhů němě vypovídá, že se jedná o staré písně. A zeď z kotovic (hlína rozmíchaná s vodou a zpevněná slámou), ze kterých Romové své chatrče stavěli prozrazuje, že jde o Romy – tedy o jejich staré písně.
U titulu kompaktu Giľa Ďíla Giľora je velmi dobře zvolené písmo i jeho barva a je dobře čitelné. V obsahu bookletu jsou v úvodu přehledně popsané názvy melodií a jejich minutáž. Je v češtině, angličtině a romštině (romština mohla být jiná, včetně překladu, ze kterého je cítit, že v některých místech byl otrocky překládán slovo od slova). Mimo jiné se v něm velice podrobně píše o etnoložce Evě Davidové a její záslužné práci. Popisuje olašské Romy, usedlé Romy, jejich způsob života, zákony a písně. Texty jednotlivých písní jsou přeloženy do českého a anglického jazyka. Celý booklet je velmi vkusně doplněn fotografiemi Evy Davidové, které vypovídají o životě Romů a jejich kultuře. Tento zdařilý kompakt bude přínosem jak pro samotné Romy, hlavně pro mladou generaci, tak pro folkloristy a příznivce romské muziky.
CD nahrála Eva Davidová, mastering provedla Nadja Wallaszkovits, při realizaci spolupracovali Phonogrammarchiv, Österreichische Akademie der Wissenschaften, Wien. Původní text na bookletu – Eva Davidová, Tomáš Šenkyřík, přepis písní – Eva Davidová, Christiane Fennesz-Juhasz, Zbyněk Andrš. Přeložila Kristýna Šenkyříková (angličtina), Zbyněk Andrš (slovenská romština). Dramaturgie – Tomáš Šenkýřek, Eva Davidová. Koordinátorem celého projektu byl muzikolog Muzea romské kultury Tomáš Šenkyřík. Kompakt Giľa Ďíla Giľora – Písně olašských a usedlých Romů vydalo Muzeum romské kultury, o. p. s., za podpory Ministerstva kultury ČR a The Brian Guiness Charitable Trust.

Gejza Horváth