Damián Dudáš pochází ze slavné romské rodiny Dudášů ze Starého Plzence u Rokycan. Je malíř. Bydlí pod starou románskou rotundou v rodinném domě v krásném romantickém prostředí.
Už v Plzenci prožil krásné dětství, přestože jeho rodiče přišli z východního Slovenska a tady se trvale usadili. Malovat začal ve 14 létech. Ve škole měl z kreslení známku dvojku, nebo i trojku. Až pak uviděl v obchodě tempery a chtěl je za každou cenu mít – dostal je k Vánocům. Potom už měl z kreslení jedničku a začal dokonce vystavovat. Maloval krajinu ze svého okolí, rotundu na kopci. První výstavu měl v 16 létech mezi výtvarníky dospělého věku. V každé jeho práci hraje nejdůležitější roli barva. Sám o svých obrazech říká, že je okouzlen barvou.
Pokračoval i na vojně. Jen téma se měnilo a přecházelo více do abstraktní formy a toho, co lze nazvat „konstruktivismem“. Jeho vzory byli Mikoláš Aleš, Michelangelo, francouzští impresionisté.
V mládí měl soukromého učitele – výtvarníka pana Benedikta. Nyní velmi úzce spolupracuje s paní Suttnerovou, rovněž výtvarnicí, která působí ve Starém Plzenci v centru alternativní péče. Vytvářejí spolu tzv. Domalovánky, což jsou kreace určené pro děti v mateřských a základních školách. Damiánu Dudášovi jsme položili několik otázek.

Jak malujete a co malujete?
Maluji zásadně to, co se mi líbí. Olejem, přímo na plátno. Rozhoduje barva. Vytvářím snové, fantaskní krajiny. Přesto se nechci vzdalovat obyčejným lidem, maluji pro ně. Sám bych své malby nazval profesionálním amatérismem. Na jednom obraze mohu pracovat den, někdy týden, někdy i měsíc.

Pokládáte obraz za hotový v určité fázi?
Často obraz přemalovávám, dokončuji, nebývám spokojen. Obraz, který jsem zcela výjimečně nazval Vyznání víry jsem maloval pět let. Dost jsem při tom trpěl.

Dáváte svým obrazům jména?
Většinou ne. Mají ovšem své pracovní názvy: jeskyně, holubička a podobně, podle toho, co vyjadřují, nebo co se divákovi jeví, že by mohly vyjadřovat. Lidi dávají mým obrazům názvy sami. Já sám nechci názvem oklešťovat fantazii, kterou divák může při pohledu na ně projevit.

Jak vnímají vaše obrazy Romové?
Rozpačitě, pokud vůbec. Mám široký ohlas ve veřejnosti na svých výstavách, u Romů příliš ne.

Jak budete pokračovat dále?
Malovat, stále malovat. Ve dne pomáhám ženě v domácnosti a malovat mohu po večerech nebo nocích. Teď jsem opět bez práce a své povinnosti vůči rodině mohu plnit aspoň takto.
(Nějakou dobu byl pan Dudáš zaměstnán jako terénní sociální pracovník v Rokycanech, pozn. redakce.)

Váš mladší bratr David Dudáš je pravoslavný kněz. Jaký máte vztah k pravoslaví vy?
Jsem rovněž pravoslavný křesťan. Nemám však zdaleka tak pevné názory jako bratr, k němuž vzhlížím s obdivem, přestože jsem starší než on. Pro mne platí, že v první řadě je člověk, Bůh až potom. Můj bratr je charismatický člověk.
(kh)