Cikáni nebudou mít vlastní stát V několika zemích, zvl. v Polsku, ožívá opět projekt, jehož dušev. původcem je označován zemřelý cikánský král Kwiek I.: Kwiek I. vydal z Budapeště anglické vládě žádost, ve které prosil, aby Anglie dala cikánům k disposici uzavřenou oblast v Indii pro kolonisační účely. Odpověď Anglie nezněla příznivěji než odpověď rumunské a polské vlády, které Kwiekovy dřívější žádosti zamítly. Je podivuhodné, že dostal vůbec odpověď, neboť u evropských ne-cikánů, kteří tvoří ovšem většinu, nebyl Kwiek I. oděn ani stínem autority, kterou je přece jen vyznamenáván autonomní černošský král z Ugandy. Zář směšnosti nebyla nikdy odlučitelná od osobnosti krále cikánů. Proto byly předem odsouzeny k zániku všechny kroky, které zaměřovaly k vytvoření národního cikánského státu, jak obdrželi na základě Balfourovy deklarace Židé právo na národní domovinu. Paralelita nutnosti cikánské otázky a nutnosti židovské otázky ještě dodnes není jasná žádné vládě, ačkoliv se v obou případech zdá zřejmá vnější podoba v tom, že oba národy žijí ve velkém počtu států jako skupina podobná menšině, aniž by měly vlastní, autonomní stát. Na světě je více než 2 miliony cikánů. Většina z nich žije v balkánských státech, ve střední Evropě, ve Španělsku, v Malé Asii a v Severní Africe. Mají svou vlastní řeč, kterou se mezi sebou dorozumívají téměř výlučně, ačkoliv rozumějí a většinou také ovládají řeč země, ve které se právě zdržují. Liší se podle rasy a obyčejů nápadně od okolních obyvatelů. Ačkoliv se popírá, že přišli do Evropy ze severozápadní Indie, a ačkoliv se též tvrdí, že pocházejí z africké pravlasti, liší se přece jen jasně od svého okolí. Schází jim přání po asimilaci, po přizpůsobení. Asimilisace by pro ně znamenala podřízení pod zákony, které nechtějí uznávat; asimilisace by mezi jiným přinesla s sebou usazení, a tomu nelze vyjma několika výjimek, cikány naprosto přivyknout.

Různé státy se v minulosti pokusily o usazení cikánů. V Srbsku a v Dobrudži je několik osad, ve kterých se cikáni částečně usadili a částečně také provozují zemědělství - ale téměř vždy proti své vlastní vůli. Chceme se sice vyvarovat zevšeobecňování, ale kočovný pud a záliba v jistých „povoláních“ jsou příliš nápadné, než aby mohly býti přehlíženy. Cikán-hudebník je známým zjevem. Cikánská hudba se stala pevným pojmem a jihoevropské národní písně jsou silně ovlivněny cikánskými umělci. Právě pro hru na housle projevují tito lidé velké nadání, které se jinak týká jen velice málo jiných činností - a zvláště jakékoliv pravidelné práce. Příležitostně provádí cikán dřevařské a kovářské práce. Spravuje kotle, prodává koně a má slabé pojmy o cizím majetku. Od slepice až po koně připadává většina krádeží zvířat na účet cikánům. Věštectví je typickým výdělkem cikánek, a člověk musel být jednou v Bělehradě, v Sofii nebo v Istambulu, aby získal dojem, jak nestydatě a tvrdošíjně dovedou k tomuto účelu vychované cikánské děti žebrat a krást. Pomyslí-li se ještě k tomu, že jejich morální a hygienické pojmy jsou nevyvinuté nebo jiné, že - a to není pohádkou - kradou a zmrzačují cizí děti, že zdravotně škodí svému okolí, vzniká cikánský problém, ne zvláště nepodobný menšinové otázce, neboť civilní obyvatelstvo pociťuje cikány stále jako cizí těleso ve státě a jako pramen zneklidnění.
Pokusy k vyřešení cikánské otázky byly konány jimi samotnými a státy a obcemi, ve kterých bydlejí, Kwiek I. ztroskotal jako bezautoriterní šarlatán. V Bělehradě chtěl před dvěma roky jistý cikánský student - jediný na světě - vytvořit ve tvaru cikánských novin „Romano Lil“ kulturní středisko cikánů celého světa. Pokus se nezdařil. V Rumunsku a v Maďarsku nelze provést nucenou návštěvu škol mezi cikány. Stále střídají sídlo a jméno; osobní výkazy na tom mnoho nezmění a před soudem se často stává, že cikán přisahá, že neviděl v životě ženu, která je ve skutečnosti jeho matkou. Nevysvětlené rodinné poměry přicházejí ještě k tomu, a tak mohou vzniknouti plány, jak je nedávno rozvinul jihoslovanský poslanec, který chtěl rozuzlit cikánský gordický uzel nucenou deportací jihoslovanských cikánů na jeden neobydlený jadranský ostrov.
Nelze ale cikánskou otázku čistě jen ignorovat. Neslyšíme o cikánech mnoho pouze proto, poněvadž nemají tisk, aby se mohli vyjádřit o svých přáních.

Večerní Moravská orlice, 12. 7. 1937
Připravilo Muzeum romské kultury

V této rubrice uveřejňuje Muzeum romské kultury historické novinové články ze svých sbírek. Rok, ve kterém byl článek napsán, je uveden na konci příspěvku, stejně jako deník, v němž byl tehdy uveřejněn. Informace zde uvedené tedy nejsou v žádném případě aktuální, mohou být i neobjektivní a zkreslené.