Uklizeno. Máme po Vánocích. Podle výše příjmů jsme buď pečlivě poskládali ozdobné balicí papíry, nebo je vyhodili do smetí ...
A jak jsem prožíval Vánoce já v Armádě spásy? U nás je plno bezdomovců, jsou pro ně azylové domy v Praze a v Brně. Romské děti a děti z chudých rodin dostaly dárečky. Stovky bezdomovců a seniorů obdrželi zdarma štědrovečerní večeři. Jméno Armády spásy možná nemá vždy v ČR dobrý zvuk. Někdy se zdá být zprofanované. Ptáme se: jaká armáda? jaká spása? Proč, pro koho, co to má za smysl? A jsme u toho. Asi většina českých ateistů nemá ráda to éterem znějící haleluja dudlajda, koledy a ze všech stran se linoucí náboženské motivy. Andělé, hvězdy, Ježíšek – cosi jako kdysi Děda Mráz a dnes Santa Klaus. Nebudu hovořit o nás křesťanech. My bychom se měli zamýšlet nad tím, že Vánoce jsou především informací o tom, že se stal Bůh člověkem. Nejen nákupy, bohoslužebné aktivity, rodina, církev, ale samotné jádro evangelia: pro nás se stal člověkem.

Vezmeme to z jiné stránky. Z té sociální, bezdomovecké. Lidí na okraji společnosti. Parafrázuji: ČTK Římské říše vydala zprávu – Imperátor Augustus kvůli daním, svým ekonomickým kalkulům ve snaze zjistit, kolik je schopných obyvatel Římské říše, dává příkaz: Každý ať se jde zapsat do svého rodiště. Jakési sčítání obyvatel. A tak se vydává chudý tesař Josef s Marií, svou manželkou, do svého rodného města Betléma. A tam nenacházejí místo v tamějším hostinci. Vše je beznadějně přeplněno. Prekérní situace, Marie je v očekávání, je těhotná. Jen jakýsi chlév je jim propůjčen k noclehu. Noc stráví mezi zápachem ovcí a krav. Chlév s podlahou plnou zvířecích výkalů, slámy, udusané půdy a prachu. Takhle Vánoce neznáme, že? Vyřezávané, malebné a estetické jesličky v každém kostele, ne, tak to není. Nehygienické místo pro porod. Marie ukládá narozené miminko s prvním křikem, plodovou vodou, krví, umyté vodou z kamenného žlabu do hrubě otesaných jesliček ze dřeva. Jesličky sloužily ke krmení zvířat, nebyla to čistá, sterilizovaná, provoněná dětská postýlka. Drsná atmosféra chléva za městem. Ježíš se narodil jako bezdomovec. Zdůrazňuji: Ježíšek bezdomovec. A tentýž Ježíš, později jako dospělý ve své službě říká, že lišky mají doupata a ptáci svá hnízda, ale Syn člověka (on), nemá, kde by hlavu sklonil... Bezdomovec. Ty kříže na mnoha ulicích našich měst a vesnic ukazují na jeho smrt. Způsob smrti. A víte, kde byl uložen k pohřbu? V cizím hrobě. Josef z Arimatie, jeho bohatý příznivec mu propůjčuje, dává k dispozici, svůj hrob. Ani svoji hrobku nemá. Umírá zase jako bezdomovec.
Toto říkám našim bezdomovcům. Je jim podobný. Je jedním z nich. Ano, žádná idylická atmosféra. Jistě, byli tam andělé, zář, tři králové, dle evangelia zmrtvýchvstání na konci, nanebevstoupení ... Ale mezi tím život v prachu Judské země. Pro ty na našich ulicích je Ježíš Kristus bezdomovcem. Proto (říkáme my, křesťané) jim tolik rozumí. Neřeší jejich situaci, na to má nás. Křesťany, agnostiky i ateisty. Naše hektické nákupy v supermarketech, ozářené stromky, desítky drahých dárků, vánoční koncerty. Žeň prodejců a ekonomická prosperita firem? Co ti chudí? Chci připomenout tuto rovinu. Ježíš byl bezdomovcem. Jak jsme na tom my? Kolik z nás hodí také nějakou tu desetikorunu Červenému kříži, charitě, Armádě spásy? Kolik z nás si všimne souseda v domě? Kolik z nás kromě dárků, si našich domácích po celý rok víc váží? Nový mobil, kuchyňská myčka, drahé hračky nespraví porouchané a nefungující lidské vztahy. Zpět k bezdomovcům. Ne, nechci být naivně emocionální. Tento článek nespraví ekonomiku země či lidské vztahy, to je jiná parketa. Chce ukázat, že jsme všichni na jedné planetě, v rodině, městě, národě. Na jedné lodi, zvané Země. I o tom jsou Vánoce. Především o tom. I bezdomovci jsou s námi. Ukažme jim na malé dítě, bezdomovce Ježíše. Bůh se narodil ve chlévě. Jako bezdomovec. Je náš.

ThMgr. Petr Mečkovský
vedoucí střediska Armády spásy Brno