Po vynesení nedávného kontroverzního rozsudku Okresním soudem v Jeseníku nad pachateli rasového útoku na romskou rodinu (červen 2003), se situace komplikuje dalším útokem na Romy. K události došlo 20. ledna přímo na jesenickém náměstí, kde Romy slovně napadla skupina českých mladíků.
Rasistické nadávky a hrozby fyzickým násilím zřejmě mají Romy zastrašit od protestů proti podmíněným trestům, které soud uložil pachatelům zmíněného rasistického útoku. Napadená rodina obdržela v posledních dnech mnoho anonymních dopisů, ve který je nejen hrubě urážena, ale je jí také vyhrožováno dalším násilím. Na druhé straně se k situaci v Jeseníku vyslovují lidé, kteří pachatele rasového útoku odsuzují a vyjadřují nespokojenost s rozhodnutím okresního soudu.

Je velice důležité, že se tak vyjadřují nejen Romové, ale také ostatní občané. Ještě před několika lety se něco podobného nestalo i přesto, že při rasových útocích bylo usmrceno mnoho Romů. Ladislav Bílý z Karlových Varů naopak poukazuje na to, že ve věznicích si Romové odpykávají mnohaleté tresty za drobné krádeže. „Znám případ dvacetiletého Roma, který byl odsouzen ke čtyřem letům vězení za to, že ukradl mobilní telefon. Přestože se jednalo o drobnou krádež a společenská nebezpečnost toho, co spáchal není nijak velká, byl potrestán velice tvrdě. A takových odsouzených Romů jsou stovky až tisíce,“ říká Bílý. Z toho vyplývá, že na uplatňování zákonů v souvislosti s Romy je třeba se dívat ze dvou hledisek: jaké je rozhodování soudů pokud jde o potrestání romských pachatelů trestné činnosti a jak soudy rozhodují v případech, když se obětí trestného činu stanou Romové.
Práce orgánů činných v trestním řízení je pro skutečnou integraci Romů do společnosti jednou z nejvýznamnějších oblastí, protože rovnoprávnost občanů, naplňování práva, zajištění bezpečnosti a právní ochrany jsou v „rukou“ soudní moci. Romové mají zcela oprávněné důvody pochybovat o tom, že justice v ČR je schopna jim garantovat rovnoprávnost a právní ochranu. Stejně oprávněně nevěří, že jim policie zajistí ochranu a bezpečnost. Tato situace trvá od 90. let a stala se jedním z nejvážnějším důvodů k odchodu Romů do zahraničí. Je třeba vidět, že zejména mladé generace se k tomu staví mnohem kritičtěji. Odmítají žít v nedůstojných podmínkách a trvalém ohrožení života, zdraví a majetku. Případ v Jeseníku není ojedinělý, stejně jako rozhodnutí tamního soudu. Takže existují opodstatněné obavy kdy, kde a kdo z Romů se stane další obětí rasového násilí, protože rasismus není izolovaná záležitost.

Ondřej Giňa