V poslední době se věnoval britský tisk úvahám o tom, jak se zachovají Romové v zemích, které v květnu vstoupí do Evropské unie. Podle nich lze očekávat, že asi 1,6 milionů Romů z východní Evropy bude z ekonomických důvodů migrovat. V této souvislosti britský premiér Tony Blair vydal nařízení, které tvrdě zasáhne do vyplácení sociálních dávek těchto lidí.

Je zcela přirozené, že obhajuje zájmy své země a chrání britské daňové poplatníky před tím, aby platili za „řešení“ problémů, vzniklých jinde. Česká republika se již 15 let vyrovnává s problémy, které vyplývají ze vztahu majority vůči romské národnostní menšině. Romové na negativní vztah většinové společnosti reagují také tím, že chtějí ČR opustit. V daleko větší míře usilují o odchod Romové ze Slovenska. Poznatky potvrzují, že jde především o mladé a schopné lidi. Ale pokud se nad tím zamyslíme, zjistíme, že v konečném důsledku by to přineslo problémy samotným Romům. Pokud by například odešel schopný romský podnikatel, ztratí možnost obživy mnoho romských rodin. Někde by měli radost, kdyby Romové odešli, ale na druhé straně je třeba vidět, že ve městech by zůstali především staří, nemocní a nemohoucní. Již za tři měsíce se členství ČR v unii stane skutečností, ale pro české občany bude platit řada omezení. Například Švédsko bude po dobu dvou až pěti let využívat omezení vůči občanům nových členských států, kteří by chtěli u nich pracovat. Švédská ministryně pro migraci a azylovou politiku Barbo řekla, že budou i nadále vyžadovat pracovní povolení. Připoměla, že jiné členské země EU chtějí uplatňovat takové omezení po dobu až sedmi let.
Zásadní otázkou však zůstává, proč se tolik lidí chystá opustit své domovy a začít žít jinde. Romský aktivista Ervin Oláh z Hrádku u Rokycan k tomu říká: „Romové jsou na dně svých sil. Odchodem do zahraničí chtějí řešit svoji existenci. Já se ale domnívám, že bychom měli zůstat a bojovat za svá práva a lepší život tady, kde je náš domov, i když se tady situace neustále zhoršuje. Výsledky dosavadních jednání nám nedávají příliš velkou naději do budoucna a především na místní úrovni se problémy vyhrocují den ode dne. Když vidím, co se kolem nás děje, jak s Romy zacházejí třeba v Kladně, Slaném, Mladé Boleslavi nebo jinde, nedivím se, že jich tolik uvažuje o odchodu ze země.“
Z toho vyplývá jasný závěr: je třeba udělat vše proto, aby lidé neměli důvod opouštět své domovy a situace se stabilizovala. Obava v západoevropských zemích, že se 1,6 milionů Romů dá do pohybu, je možná přehnaná. Důvody k migraci Romů jsou však reálné a existují také u nás, v České republice.

Ondřej Giňa