Především nutno poznamenat, proč se bojí jen Romů z ČR? Nebezpečí – a daleko větší, hrozí přece ze Slovenska, které rovněž vstupuje do EU v tomto roce. Je dobře známým faktem, že situace tamních Romů je nepoměrně horší než u nás. Integrace Romů do společnosti v ČR postoupila přece jen výrazně dopředu. O Slovensku to nelze tvrdit, dokud nedojde ke zlepšení zejména v osadách na jeho východě.

Pokusme se podívat na problém zevrubněji.
Vstupem tří kandidátských zemí do EU (ČR, Slovenska a Maďarska) se rozmnoží počty Romů v EU zhruba o milion. To je střízlivý odhad (ČR 200 000, Slovensko 400 000, Maďarsko 300 000, odjinud 100 000).
I Romové určitě využijí nové možnosti volného průchodu mezi státy EU. Nebudou to však žadatelé o azyl. Budou vědět, že v cizí zemi nedostanou sociální dávky. Ty si budou vybírat ve své domovské zemi. (ČR je v tomto ohledu až nezřízeně štědrá.) Nejčastěji pravděpodobně navštíví nějakou svoji rodinu už zabydlenou v cizí zemi EU a po kratší či delší době ji opustí a vrátí se zpět. Více než 10 let vývoje demokracií v jejich domovských zemích, neúspěchy ve vycestovávání za hranice a návraty zpět většinou z opětovné touhy po domově, je přece jen už dostatečně poučilo. Někteří z nich využijí svých obchodních dovedností, zúročí je doma. To není nic proti ničemu, pokud nebude provázeno zločinem, což pravda vyloučit nelze. Ale zde nejde zdaleka jen o problém Romů.
Mnozí chápou, že jejich situace se nevyřeší sama tím, že někam utečou. Romové z ČR vědí, že na jejich uvolněné místo přicházejí Romové ze Slovenska. Jen tak lehce se tomuto nebezpečí nemohou podávat.
A tak se můžeme domnívat, že po krátkém euforickém období, které bude poznamenáno zvýšeným pohybem obyvatelstva obecně a Romů ve větší míře, dojde k uklidnění a konečné počty migrantů budou na únosné hodnotě několika tisícovek pro nejvyspělejší evropské země. Pokud tam Romové naleznou práci, která už není pro místní občany lákavá, může to znamenat přínos pro obě strany.
Jsem realista a nehodlám podléhat iluzím. Rozhodně bych však situaci nedramatizoval. Tím ovšem nemá být řečeno, že nelze činit opatření, která celou záležitost udrží v přijatelných mezích, aniž by došlo ke zhoršování vzájemných vztahů mezi jednotlivými členy EU.
Ta opatření mohou spočívat v mediální oblasti a seznamování našich občanů se situací v jednotlivých zemích EU a s tím, co tam mohou nebo nemohou očekávat. A zde vyvstává i úkol pro příslušníky romské reprezentace.

Karel Holomek