Přístup města Olomouc, jakožto vlastníka nemovitosti, se jeví z mého hlediska přinejmenším jako sporný. Na jedné straně plně chápu snahu o to, aby se dům zachoval ve stavu způsobilém řádnému užívání. Obecně nelze nic namítat proti tomu, že si někdo chrání svůj vlastní majetek před poškozením či zničením.

Kamery jen s výslovným souhlasem obyvatel

Na druhé straně je však třeba mít na paměti, že tento oprávněný zájem může chránit pouze přiměřenými prostředky. O tom, zda je zvolený způsob, tj. sledování kamerami popisovaným způsobem a ve vylíčeném rozsahu, přiměřený, mám vážné pochybnosti. Podle ust. § 11 občanského zákoníku má každý člověk právo na ochranu své osobnosti, jakož i soukromí, jména a projevů osobní povahy. Ust. § 12 odst. 1 občanského zákoníku pak vyžaduje pro pořizování obrazových záznamů osoby či jejích projevů osobní povahy výslovného souhlasu. Instalace kamer v obytném domě, jakkoliv se jedná o dům nájemní a o jeho společné prostory, a snímání jeho obyvatel je dle mého názoru zásahem do soukromí, zásahem, který by se měl dít pouze s výslovným souhlasem těch, kdo jsou natáčeni. Takový souhlas, jak se zdá, však nikdy nebyl přinejmenším částí obyvatel dán.
Vedle toho je nutno záznam kamerového systému, o který se jedná, považovat za shromažďování a zpracovávání osobních údajů ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

Dostála Olomouc povinnosti?
Obrazový snímek obyvatele domu je nepochybně údajem týkajícím se jeho osoby, nadto údajem, na základě kterého je možné jej jednoznačně identifikovat. K takovému shromažďování a zpracovávání osobních údajů je pak zapotřebí souhlasu Úřadu pro ochranu osobních údajů. Nevím, zda město Olomouc této povinnosti dostálo. Je pravda, že zákon o ochraně osobních údajů stanoví výjimku z obecné povinnosti zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem osob, o kterých údaje vypovídají, a to v případě, že osoba, která údaje shromažďuje, tyto údaje nezbytně potřebuje k ochraně svých práv. Přitom ale vždy musí respektovat právo na ochranu soukromí a osobního života těch, jichž se shromažďované údaje týkají. Domnívám se, že v případě obyvatel domu Přichystalova 70 tyto dvě podmínky splněny nebyly. Jednak se nedá dovodit, že by obrazový záznam dění v domě byl nezbytný k účinné ochraně vlastnického práva majitele domu (především z důvodu, že je v domě neustále přítomna ochranná služba a dům je pravidelně monitorován rovněž hlídkami městské policie). Nadto je způsob pořizování obrazových záznamů, tak jak mi byl popsán, podle mého přesvědčení již nepřiměřeným zásahem do soukromí, a není tak splněna ani druhá podmínka možnosti pořizovat obrazové záznamy obyvatel domu bez jejich výslovného souhlasu.

Není to nejšťastnější řešení
I když odhlédnu od právní roviny samotného monitorování pohybu v domě za pomoci kamer, nepovažuji obecně za nejšťastnější řešení problému lidí, kteří se ocitli v sociálně tíživé situaci, vytvoření jakéhosi centra (jednoho velkého domu, celé čtvrti apod.), v němž se na poměrně malém prostoru shromáždí velký počet osob postižených sociálním vyloučením. Jsem přesvědčena, že se tímto postupem příčiny, pro něž se tyto osoby do své situace dostaly, spíše prohloubí než odstraní. Nevím, zda mělo město Olomouc na výběr jinou možnost a nechci proto zvolené řešení striktně odsoudit, nicméně se domnívám, že cesta k řešení vede jinudy – měla by se řídit snahou o začlenění sociálně vyloučených do běžného sociálního prostředí. To však jde, jak se domnívám, pouze tehdy, pokud k tomu mají sociálně vyloučení reálnou možnost.
(Mezititulky RH)

Dvojstranu připravili:
Gejza Horváth, Jana Kabeláčová,
Katka Danyiová