Jen málokdo z romských kruhů tuší, o jak důležitý zákon se jedná a jaké vážné dopady na romského žáka jsou v něm obsaženy. Alespoň podle reakcí, které nezaznamenávám. Připomínám jenom pro toho, kdo není zcela v obraze, že jde v podstatě o dvě rozlišné a jak se zdá, i nesmiřitelné tendence: mezi místopředsedou vlády Petrem Marešem a ministryní školství Petrou Buzkovou. Pan Mareš tvrdí, že zákon je jen nesourodým slepencem dobrých i špatných opatření a že by bylo lépe ho z gruntu předělat. Paní ministryně naopak je toho soudu, že zákon je dobrý a že je lepší nějaký zákon mít než vůbec nic. My se teď podívejme na to, co nás zajímá.

V § 16 se hovoří o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. Tím jsou míněny osoby se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním a nebo sociálním znevýhodněním. Při čemž sociálním znevýhodněním se rozumí mimo jiné rodinné prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy.
Co dané ustanovení znamená a k čemu může ve svých důsledcích vést?
Zákon se nezabývá otázkou, jaké důvody nás mohou nutit školit postižené děti speciálně a zvláštně od druhých dětí. Takže nezbývá, než se domýšlet.
Nemluví se již o zvláštních školách, nýbrž jak vidno o školách, v nichž se pouze uplatňují speciální vzdělávací potřeby. Není to zvláštní škola, ale může to být zvláštní škola. Záleží na mnoha okolnostech. Jedna z nich určitě může vést k situaci, kdy se na jedné škole budou shromažďovat nějak handicapované děti. To určitě charakter takové školy výrazně poznamená. Většinou negativně. Otázka zní: proč by se děti sociálně a zdravotně postižené měly vzdělávat odděleně od dětí „normálních“, když jsou jinak duševně zdravé a dost možná, že i v mnoha směrech nadané? Společné vzdělávání by mimo jakoukoliv pochybnost bylo prospěšné pro děti handicapované i normální. Netřeba vysvětlovat.
Ovšemže je mnohem náročnější pro učitele a vůbec pro všechny. Vybíráme si však cesty pohodlné vedoucí do zkázy a zmaru, nebo méně pohodlné, které nás všechny zvedají?
Zmíněný paragraf nepochybně podporuje posilování „segregace“, proti níž bychom měli něco podnikat, protože v EU takový stav nepřipouštějí.
Zdá se tedy, že ani pro romské děti zákon nenese zlepšení. Ony jsou přece současně nejvíce handicapovány sociálním znevýhodněním, což je shoda okolností neobyčejně nepříjemná. Příště o zákonu více.

Karel Holomek