Malé nahlédnutí do rodinného práva

Mnohý milovník detektivní ho žánru nepovažuje za nic neobvyklého, že hlavní hrdinové (zpravidla němečtí, nebo ještě lépe američtí chladnokrevní policisté) nedobíjejí zbraně. Přes veškeré komplikace odhalí jako pachatele hrůzného zločinu jednoho z manželů.
Je pravdou, že reálná policejní praxe je na tyto případy bohatá více než dost, nicméně objasnění této trestné činnosti je alespoň v českých podmínkách prozaičtější, než ve fantazii tvůrců filmových „děl“, jejichž hlavním vysílacím prostředím je televizní kanál Nova. Svět televizní fantazie vykazuje výrazné odchylky od běžné reality. Přesvědčují se o tom mnozí obvinění, kteří zjišťují po zahájení úkonů trestního řízení, že nelze beztrestně ubližovat druhému manželovi jen právě proto, že je to manžel. Zde narážíme na vážný a bohužel rozšířený problém domácího násilí, které je soudní praxí definováno jako fyzické, sexuální, emocionální a psychické týrání manžela, zahrnující i vážné pohrůžky použití podobného násilí. Typickým případem je situace, kdy jeden z manželů úmyslně ublíží druhému a způsobí mu újmu na zdraví, tyto případy jsou zahrnuty pod skutkové podstaty ublížení na zdraví ve smyslu ustanovení § 221 a 222 TrZ.

Trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 TrZ, spáchá ten, kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví. Trestní zákon ani jiný právní předpis nestanoví bližší vymezení pojmu „ublížení na zdraví“, proto je nezbytné na takový stav usuzovat podle individuálních okolností každého konkrétního případu s tím, že východiskem je kvalitativní a kvantitativní odchylka od stavu, který je považován za zdraví. Zdraví je stav organismu, který je podmíněn v biologickém slova smyslu dokonalou stavbou lidského těla a jeho jednotlivých orgánů, jakož i jejich harmonickou funkcí. Porušením zdraví je pak takový stav, který je charakterizován poruchou dokonalé stavby těla nebo jeho jednotlivých orgánů, nebo jejich harmonické funkce. Jde o stav z lékařského hlediska velmi rozmanitý, vyznačující se různou závažností podle toho, co je jeho příčinou a jaká je možnost nápravy. Rovněž následky porušení zdraví mohou být různé. Buď dojde k úplné nápravě (tedy ke stavu definovanému jako zdraví), nebo zůstane trvalá porucha tvaru nebo funkce orgánu různého stupně. Nikoli každá porucha zdraví je však již ublížením na zdraví ve smyslu trestního zákona. Nestačí např. přechodné bolesti nebo nevolnost, oděrky, nepatrné ranky, menší otoky, modřiny, hučení v uších. Za „ublížení na zdraví“ je možné pokládat takový stav (onemocnění, poranění), který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje výkon obvyklé činnosti nebo má jiný vliv na obvyklý způsob života poškozeného, a který zpravidla vyžaduje lékařské ošetření, i když nezanechá trvalé následky. Ublížením na zdraví bude tedy změněný stav, který nastal např. déle trvajícími bolestmi, horečkami, nespavostí, poruchami čivstva, nechutí k jídlu, déletrvajícím vrhnutím, nemožností pohybu, upoutáním na lůžko apod. Patří sem také případy, kdy nemoc, kterou poškozený již měl, se zhoršila, příznaků jak co do množství, tak co do intenzity, přibylo. Ublížení na zdraví bude zpravidla ovlivňovat nepříznivě pracovní schopnost v tom smyslu, že vyřadí postiženého dočasně z pracovního procesu. Pracovní neschopnost sama o sobě nemusí však vždy správně odrážet povahu, intenzitu a závažnost způsobené poruchy zdraví. Pracovní neschopnost je tedy důležitým kritériem při posuzování pojmu „ublížení na zdraví“, není ovšem kritériem jediným ani rozhodujícím. Při posuzování uvedeného pojmu ublížení na zdraví mají význam zejména takové skutečnosti, jako je povaha poruchy zdraví, jak byla porucha zdraví způsobena, jakými příznaky se projevuje, který orgán a která funkce byly narušeny, bolestivost poranění a její intenzita, zda a jaké lékařské ošetření poranění vyžaduje a zda a do jaké míry porucha zdraví narušila obvyklý způsob života postiženého, počítaje v to i vyřazení z pracovního procesu. Je třeba zdůraznit, že posuzování každého jednotlivého případu musí být komplexní a přísně individuální. Nelze jednoznačně stanovit ani nějakou minimální dobu, po kterou musí porucha zdraví (narušení obvyklého způsobu života, bolestivost poranění, pracovní neschopnost apod.) trvat, aby poruchu zdraví bylo již možno považovat za ublížení na zdraví ve smyslu § 221 odst. 1 TrZ. Musí však jít o takovou poruchu zdraví, která znesnadňuje postiženému obvyklý způsob denního života nebo výkon obvyklé činnosti, anebo má jiný vliv na obvyklý způsob života postiženého, nikoliv jen po krátkou, zcela přechodnou dobu. Pracovní neschopnost a její trvání, i když je důležitým kritériem při posuzování charakteru poranění, není jediným z rozhodujících kritérií. Skutečný charakter poranění je proto nutno zkoumat i na podkladě dalších okolností, zejména toho, jakými příznaky, bolestmi nebo obtížemi, v jaké intenzitě a po jakou dobu se poranění poškozeného projevovalo, jaké lékařské ošetřování si vyžádalo, jaké potíže měl poškozený a zda tyto potíže odpovídaly lékařskému nálezu. K naplnění subjektivní stránky trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 TrZ totiž nestačí, že pachatel jednal úmyslně, tj. úmyslně vykonal něco, co způsobilo ublížení na zdraví, nýbrž musí být prokázáno, že jeho úmysl směřoval ke způsobení následku uvedeného v tomto ustanovení, tj. ke způsobení ublížení na zdraví. Definitivním řešením vyhrocených manželských vztahů bývá trestný čin vraždy ( § 219 TrZ) a jistě lze jen souhlasit s doporučením psychologů, neřešit partnerské spory v kuchyni, popř. v dílně, kde je dostatek vhodných nástrojů, schopných učinit vůči tělu druhé důraznějším.
I manželka je žena, a proto lze trestný čin znásilnění ( § 241 TrZ) spáchat i na ní. Trestného činu znásilnění se potom dopustí trestně odpovědný pachatel, který násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí ženu k souloži, resp. kdo k takovému činu zneužije její bezbrannosti. Ve stadiu pokusu přitom zůstane tento čin tehdy, pokud k souloži nedošlo. Pokud jde o právní posouzení, třeba předeslat, že trestný čin vydírání je podle platné právní úpravy spáchán trestně odpovědným pachatelem, který jiného násilím, ať již fyzickým nebo psychickým nebo pohrůžkou tohoto násilí nebo jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl; podobná aktivita může přitom samozřejmě směřovat i do sexuální sféry. Naplňujeli skutek pachatele znaky skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle § 241 TrZ (resp. pokusu), která je speciální ve vztahu ke skutkové podstatě trestného činu vydírání podle § 235 TrZ, nelze skutek pouze s ohledem na nižší stupeň nebezpečnosti pro společnost kvalifikovat jako trestný čin vydírání podle § 235 TrZ.

JUDr. Libor Nedorost, Ph.D.
Nejvyšší státní zastupitelství ČR