Stanislav Gross při vytváření nové vlády směle vykročil cestou, po které spolu s dosluhujícím předsedou vlády Špidlou kráčel drahný čas. Bylo by to směšné, kdyby to nebylo tak vážné. Teď už to lze říci: nešlo ani tak o cestu, jako o osoby. Z vlády odejdou dva intelektuálové, a nemohu si pomoci, i rozumní a čestní politici. Komu asi vadili?

Teď půjde o personální otázky, kdo bude ministrem a jakým?
Stanislav Gross nám říká, že staronoví ministři budou odborně způsobilí, morálně a politicky bezúhonní, skvělí manažéři. Uvidíme, nakolik svá slova míní pan Gross vážně.
Když některé z navrhovaných změn slyším, chtělo by se mi plakat. Ale už jsem něco přetrpěl a připravuji se programově na další psychickou zátěž. Slyším, že ministrem vnitra má být pan Ibl, bývalý bachař a člověk, který měl potvrzené úzké styky se Státní bezpečností. Nemá prověrku důvěryhodnosti. Potěš nás bůh! Nestačí, že je šéfem poslanců nejsilnější frakce v parlamentu! Kdo z poslanců sociální demokracie ho volil? Převážně všichni! Taky vizitka!
Pravda je, že jména, která se objeví na postech ministrů, nás určitě příliš nepřekvapí. Budou však dostatečně průkazná, jak svá slova náš budoucí premiér Gross myslel vážně. Ale ani výsledek jeho uvažování nebude příliš překvapivý. Co se vším balastem, kde slova často znamenají pravý opak?
Mohli bychom se spokojit s tím, že nově jmenovaná vláda bude jen nakrátko, bůhví jestli do příštích řádných voleb. Nejsem tak naivní, abych si myslel, že vítězná ODS nám poskytne duševní úlevu. Sleduji-li poslance Tlustého, jednu z klíčových osobností této strany, pak si ani iluze není možno činit. Obraz bídy a utrpení, jak se říká.
Máme před sebou stále nejméně dvacet let kultivace naší politiky do únosné míry. Nejhorší je, že na politické hrátky doplatí vždy ti nejubožejší a také ti, co jsou v menšině – Romové.
Ono to není na první pohled vidět, ale tady – v té pokleslé politice – je nejpodstatnější problém veškerých potíží.

Karel Holomek