Tábor byl náročný, ale vydařil se

Je již několikaletou tradicí, že o prázdninových měsících organizuje Společenství Romů na Moravě letní dětské tábory. Letos jich bude pět a jejich pořadateli jsou kromě brněnského ústředí také pobočky z Ostravy, Olomouce, Šternberka a Nového Jičína.

Brněnské děti mají svůj tábor již za sebou. Uskutečnil se hned na začátku prázdnin (od 4. do 11. července) v rekreačním středisku Javoří u Zábřehu. Je to místo obklopené krásnou přírodou, nedaleko leží hrad Bouzov a Úsov, a také proslulá věznice Mírov. Tábora se zúčastnilo padesát dětí především z ulic Francouzská, Bratislavská, Körnerova a Cejl. Sedm zkušených vedoucích jim připravilo tradiční táborový program, v němž nechyběly soutěže, sportovní hry, koupání, výšlapy do okolí, táborák s pékáním špekáčků, karneval a diskotéka.
Denní program začínal rozcvičkou, ranní hygienou a po snídani úklidem pokojů a chatek s následným bodováním (vítěze čekala na konci tábora sladká odměna). Po svačině děti odcházely na dopolední program a vracely se k obědu. Po povinném poledním klidu a svačině následoval odpolední program, z nějž se vracely přímo na večeři. Den končil volnějším programem, večerní hygienou a ve 22 hodin večerkou.
Letošní tábor byl pro vedoucí velmi náročný. Jednak kvůli velkému počtu zúčastněných dětí, jednak proto, že podstatná část jich byla v „kritickém“ věku 13 až 16 let. Problémy, které se na táboře vyskytly, způsobily právě děti této věkové skupiny. Nejhorší incident se stal poslední táborový den: jeden z mladíků částečně zničil vybavení chatky, v níž byl ubytovaný. Vedoucí tábora Irena Bagarová k tomu řekla: „Mým původním záměrem bylo připravit dětem zajímavý týden v přírodě, dát možnost, aby se vzájemně poznaly a navázaly přátelství. Proto jsem byla velmi zklamaná z toho, že jsme museli řešit některé kázeňské přestupky. Doufala jsem, že děti, které jsme na tábor přijali, budou mít respekt a úctu k vedoucím a budou se chovat slušně. Věřím, že to není poslední tábor, který jsem organizovala, ale do budoucna určitě zpřísním výběr. Moc děkuji kolegům vedoucím, kteří se mnou sdíleli radosti i starosti tohoto pobytu. Děkuji především Marii Petíkové, která pracovala svědomitě a byla mou spolehlivou oporou. I přes překážky se tábor vydařil a věřím, že většina děvčat a chlapců na něj bude ráda vzpomínat.“

(mikro)