Ať žije vítěz parlamentních voleb 2002! Stala se jím sociální demokracie. Zvítězila rozdílem třídy nad svým největším soupeřem ODS.
Bohužel však velké vítězství zaznamenali i komunisté. Drtivou porážkou skončila Koalice. Celých 42 procent občanů nevolilo. Především to způsobilo, že bodovali komunisté. Jejich příznivci ukázněně volili všichni. Je však právě teď zapotřebí hodně nahlas říci, že KSČM volili její příznivci právě proto, že se nedokázala oprostit od své temné minulosti. Proto to také není strana demokratická, a proto také přes velký volební úspěch nemůže dostat šanci k podílu na moci. Doufám, že to není jen mé zbožné přání.

O vítězství sociální demokracie – a zatím to nikdo neřekl, se zasloužil bezpochyby její bývalý předseda i bývalý premiér Miloš Zeman. Nevím, jestli to bylo kouzlo nechtěného nebo jeho poslední geniální tah. Dost možná, že ani ne poslední. Zeman nejvíce posloužil své straně tím, že odešel. Klaus to neučinil – a prohrál. Oba tito „velikáni“, dnes už bývalí, byli představiteli politiky, se kterou vyslovilo svůj nesouhlas oněch 42 procent mlčících. Právě toto mlčení zadarmo nadělilo komunistům nejméně čtyři křesla v parlamentu.
ODS s Klausem neuspěla. Dost možná, že kvůli Klausovi. Bylo ho všude moc. A to se lidem také nelíbí. Nenechal vyrůst někoho podobného Špidlovi. Doufám, že pan profesor ukáže své kvality a stane se šéfem skutečné demokratické opozice. Tím nejvíce poslouží své zemi. Měl to udělat už dávno. Dnes by to jistě ocenil. Ztížit vládnutí vládě v tom smyslu, aby vládla dobře a ve prospěch občanů, aby plnila, co jim slíbila, a oni jí proto přece dali hlas, je legitimní a záslužné. Dokáže to ODS?
Koalice prohrála vlastním přičiněním. Zmařila obrovskou šanci, kterou měla před svým čtyřkoaličním rozpadem. Svým lepším výsledkem mohla přispět ke stabilitě budoucí vlády. Bohužel se to nestalo. Sám jsem Koalici volil se skřípěním zubů právě z tohoto jediného důvodu. Potěšil nadějný vzestup zelených a propad všech těch malých stran, laděných od čirého idealismu přes nacionalismus až k extrémní pravici. K těm patřila i ROI. Její propad, ač byl jistý, mne ovšem nepotěšil. ROI se opět zviditelnila spíše svojí nedostatečností než jakýmkoliv rozumným, byť skromným přístupem. Nejde ani tak o volební výsledek (dostala pouhých 523 hlasů), jde o postoj. ROI stále neví, co chce, a ani jak by toho měla dosáhnout, kdyby věděla. To však není podstatné.
My se teď podívejme, co můžeme očekávat od vlády, v níž nepochybně bude hrát hlavní roli sociální demokracie, pokud jde o záležitosti spojené s Romy. Úvahy o velké politice za nás učiní jiní a povolanější a již tak činí.
Romové mohou být spokojeni. Vše, čeho bylo dosaženo, zůstane zachováno. Vláda bude pokračovat v tom, co již započala a dělala předcházející čtyři roky. Schválila program integrace Romů do společnosti. Vlastně jí nezbývá nic jiného než v tom pokračovat. Nebude nutno začínat na zelené louce.
Lze předpokládat s jistou pravděpodobností, že tři důležité instituce, které prospívají ochraně lidských práv, programu integrace Romů a právům národnostních menšin, zůstanou zachovány. Jsou to Rady vlády pro lidská práva, pro národnostní menšiny a pro záležitosti romské komunity. To je docela dobrý začátek pro další čtyři roky.
Karel Holomek