OSVĚTIM – Druhého srpna se konal už tradičně v polské Osvětimi, v místě někdejšího cikánského rodinného tábora, pietní akt k uctění památky jeho obětí.

Tentokrát byla účast poměrně vysoká – asi 600 osob. Rovněž přítomnost oficiálních představitelů odpovídala vážnosti této akce. Byli jsme svědky vystoupení ředitele kanceláře polského prezidenta Kwasniewského, maršálka sejmu, maďarské ministryně pro rovné příležitosti, německého ministra životního prostředí a dalších.
Naši republiku zastupoval český velvyslanec ve Varšavě a jeho konzul z Krakova. Přítomni byli dále diplomaté z Izraele, Rakouska, Rumunska, Francie i odjinud. Především však Romové: početná skupina pamětníků z České republiky a Německa, kteří koncentrační tábor přežili. Celkem asi dvacet lidí, kteří připomněli v pronesených projevech své utrpení v Osvětimi.
Za pozitivní pokládám jistou změnu režie celého pořadu: jednak vystupovali samotní Romové namísto oficiálních řečníků, a jednak maďarská skupina Romů předvedla sugestivně pojaté představení, které vyjadřovalo vzdor Romů v táboře a přesto jejich konečnou a nevyhnutelnou zkázu.
Z mnoha a mnoha položených věnců, jejichž hodnota jistě přesáhla sumu desítek tisíců korun, bychom mohli usuzovat, že reflexe těchto pohnutých událostí do současnosti již vstupuje do společností těch států, jejichž zástupci se pietního aktu účastnili.
Dovolte ještě pár slov na závěr. Ze všeho, co je mi známo o situaci v České republice a co jsem zaznamenal v účasti lidí z naší republiky mimo romské účastníky, musím potvrdit, že tyto události jsou stále mimo zájem veřejnosti.

Karel Holomek