Od roku 1990 mnoho Romů na vlastní kůži pocítilo, co to je být nezaměstnaný, nemít kde bydlet, mít černou kůži, být jiným než ostatní atd.

Není divu, že v romských komunitách to jde od deseti k pěti, že lidé rezignují na to, aby si zlepšili život. A většinou to ani při nejlepší vůli nejde. Situace je velice špatná a většina Romů žije pod hranicí životního minima.
Ti, kteří takový život nepoznali, nejsou schopni správně pochopit, co se vlastně děje v rodině, která nemá dostatek peněz. Životní náklady přitom rostou a pokud nezaplatíš, tak se vezeš.
Člověk ani neví, jak se stane neplatičem. Stačí nezaplatit povinné platby jeden měsíc a všechno se hroutí. Náklady na bydlení jsou pro nezaměstnané obrovskou zátěží – inkaso je největším strašákem romských žen. Elektrika, plyn, nájem, voda. To jsou základní měsíční položky, které se musí platit. Někteří lidé se musí rozhodovat mezi jídlem a inkasem. Jen hloupý a neznalý člověk může mluvit o štědrých sociálních dávkách, protože z těch se vyžít nedá. A tady je třeba vidět důvod, proč v romských komunitách dochází k stagnaci a propadu. Hovořit o rozvoji je velice těžké v podmínkách holobytů a izolovaných enkláv, do kterých se propadl velký počet romských rodin.
Kvalita života většiny z nich se neustále snižuje. To je fakt, s nímž se nedokážeme vypořádat. Navštívil jsem mnoho rodin, kde je chudoba každodenní součástí života.
Mluvil jsem s lidmi, kteří již na vše rezignovali a podlehli. Naslouchal jsem mnoha životním příběhům, které se v podstatě shodovaly: ztráta zaměstnání, neschopnost „plnit si povinnosti“, přestěhování do horších podmínek, pokus o emigraci, návrat, ztráta iluzí a nadějí. Zklamání a beznaděj. Důsledky? Gamblerství, alkoholismus, drogy, prostituce, kriminalita.
Mluvil jsem také s lidmi, kteří jsou ještě stále ochotni něco dělat, měnit k lepšímu. Těm je třeba jít vstříc a dát jim šanci, aby investovali svoji energii do rozvoje romské komunity. Je třeba využít všech možností, které posílí zájem lidí aktivně se zapojit či zúčastnit nějakého dění. Tento velký úkol musíme zvládnout sami mezi sebou. Jestliže chceme práci, jestliže chceme lépe žít, musíme o to usilovat. Znamená to rozvíjet svoje schopnosti, začít hledat, využívat a rozvíjet vlastní zdroje.
K tomu patří i to, abychom byli schopni prosazovat svoje zájmy a potřeby. V každé romské komunitě je třeba začít znovu hledat lidské zdroje. Určitě existují, ale my si jich nevšímáme anebo je prostě přehlížíme. Je na nás, abychom se rozhlédli kolem sebe.

Dezider Giňa