Otevři své hrdlo, otevři své srdce, neboj se ničeho a zpívej

Takové bylo motto letošního ročníku romského festivalu, který se konal od 30. července do 1. srpna na hradě Svojanově u Poličky. Pořádá ho Ida Kelarová a její přátelé z romského občanského sdružení MIRET (vzniklo v roce 1998), které se zaměřuje na pomoc romské minoritě v integraci do společenského života v České republice a naopak umožňuje majoritě porozumět a přiblížit se Romům.

Že právě hudba a tanec mohou být mezi nimi spojnicí, může dosvědčit každý, kdo se tohoto festivalu zúčastnil. Letos proběhl již potřetí a jeho obliba vzrůstá mezi Romy i Čechy. Důkazem toho je vysoká návštěvnost a poměr Romů a Neromů, který byl asi tak půl napůl.
Po tři dny si vybírali z bohaté nabídky. Od 10 do 14 hodin se konaly v penzionu Vysočina přednášky, od 14 do 18 hodin byly v penzionu Otakar workshopy romských písní s členy smíšeného pěveckého sboru Apsora (tvoří ho absolventi workshopů Mezinárodní školy pro lidský hlas, veřejně začali vystupovat loni v dubnu s benefičními koncerty s Idou Kelarovou a skupinou Romano rat). Hlavní program začínal vždy ve 20 hodin na nádvoří hradu Svojanov a končil hluboko po půlnoci. Osvětlení hlediště hořícími fakulemi, ohništěm a množstvím svíček dokreslilo romantickou atmosféru festivalu a zcela jistě vyvolávalo v návštěvnících pocit hřejivého tepla a vroucích citů k sobě navzájem. K zajímavostem v občerstvení patřila tradiční romská jídla, např. gója, pišot nebo halušky se zelím. Svůj stánek tady měl také pražský Obchůdek Romen, kde se prodávaly CD, audiokazety s romskými kapelami, knihy s romskou tematikou, velké šátky a šály s romskými motivy, nejrůznější ozdůbky a drobnosti.
Za povšimnutí stojí informace, odkud vzala Ida finance na tak obrovský festival. Nuže, poslechněte si: z ministerstva kultury 50 000 Kč a od Krajského úřadu z Jihlavy 15 000 Kč! Ostatní výdaje platili pořadatalé z vlastních zdrojů. Připočteme-li náklady na současně probíhající letní tábor převážně pro děti z dětských domovů, je s podivem, jak to vše finančně zvládli. Ida podala hodně projektů, ale u státních institucí prošly pouze tyto dva – festival a dětský tábor. Je to až k nevíře, uvážíme-li, kolik peněz se vynakládá v rámci multikulturalismu na všelijaké akce, například na billboardy, které se většinou míjejí účinkem. A na akci, kde je uplatňován multikulturní přístup přímo v praxi, od člověka k člověku, se peníze nenašly!

Sobota 31. července
Den začal přednáškou Denisy Haverľové, redaktorky Romano nevo ľil z Prešova na téma Současná situace Romů na Slovensku. Následující přednáška Idy Kelarové o aktivitách romského občanského sdružení Miret byla doplněna promítnutím filmu německého dokumentaristy Stephana Setelee, který zachycuje aktivity Miretu v letech 2002 až 2003. Na odpolední zahradní slavnosti se představili hosté, kteří vystupovali ve večerním programu. Ten byl zaměřen na jazzovou hudbu v podání romských kapel. Večer zahájila vynikající kapela Kandrači. Po ní čekalo diváky ohromné překvapení! Poprvé na veřejnosti zazpívala devítiletá Monika Bagárová se svojí rodinou. U takového dítěte byste stěží očekávali jazzové cítění, její výkon však byl perfektní. Věřme, že o ní v budoucnu ještě uslyšíme. Po Bagárovcích vystoupili Roman Horváth trio, Antonín Gondolán se svou sestrou Věrou, Rozen trio z Mikulova, bratři Duždovi, Kale fameľija, Ondrej Krajnák trio, bratři Lazokovi.
Správnou atmosféru dodal celému večeru sbor Apsora. Jeho zpěváci drželi v rukou kelímek s hořící svíčkou, což dalo koncertu snový přídech. Hlediště ani nedutalo a podlehlo kouzlu chvíle. Při účinkování jednotlivých kapel se diváci dostali do ráže, v rytmu jazzu se tančilo všude. Rozšoupli se hlavně mladí Neromové, kterým se zjevně tato hudba líbila. „Rozparádila“ se i Ida, když v půli večera vzala do ruky mikrofon a upozornila romské publikum, aby přestalo vyžadovat čardáše. „Neštvěte mě, Romové! Vy snad ani neumíte číst. V programu i na upoutávkách je všude uvedeno, že dnešní večer je věnován jazzové hudbě. Chcete-li si poslechnout čardáše, přijďte zítra. Nedělní večer je celý zaměřen na tradiční romskou hudbu.“
Ida i všichni účinkující se snažili dostát myšlence festivalu, totiž sbližovat majoritu s minoritou. Je škoda, že si to neuvědomovali všichni Romové. Na dámském WC se stala následující příhoda: zřejmě dost alkoholem omámené mladé Romky čekaly, až na ně přijde řada. Před nimi stály v řadě Češky i cizinky. To jste neslyšeli ten vulgární slovník! Přišli za nimi romští kluci a bez zábran a studu začali na děvčata pokřikovat sprostá slova. Dívky jim stejně odpovídaly: „Vytáhni si ty ruce z kapes, honíš si p...?“ Další výroky by neunesl ani ten nejsprostší pornočasopis.
Bylo mi z toho smutno, zvlášť když jsem zahlédla vyděšené obličeje ostatních přítomných. Proč o tom píši? Je nutné, aby si Romové uvědomili, jak si sami kazí obraz, který si o nich většinová společnost vytváří.

Neděle 1. srpna
Už dopoledne mělo velice zajímavý průběh. PhDr. Eva Davidová měla přednášku o starých romských písních a doplnila ji hudebními ukázkami z nového CD Giľa, djila, gilora, které právě vydává. Po ní se rozhovořil režisér Radek Balaš z Divadla bez zábradlí o vzniku divadelního představení Cikáni jdou do nebe. Seznámil posluchače s historií stejnojmenného filmu moldavských autorů Jevgenije Dogy a Emila Lotjanu, natočeného a uvedeného do kin v roce 1976. Málokdo dnes ví, že film vznikl na motivy povídky Maxima Gorkého Makar Čudra. Přítomní se dozvěděli, jak divadelní představení vznikalo, proč v něm nehrají Romové. To je ale už téma na samostatný článek. Na závěr byl promítnut filmový dokument Cikáni jdou do nebe Ivana Pokorného, který byl uveden i v televizi.
Odpolední zahradní slavnost byla kouzelná. Představily se kapely, které vystupovaly večer. Mezi návštěvníky byly děti z letního tábora, nejvíce je zaujalo vystoupení manželů Jael a Alaina Koginskich z Izraele. Paní Jael provedla animaci s plyšovým opičákem, který za rytmu hudby zpíval, tancoval a hrál na saxofon. Pan Alain zase oživil další loutku kašpárka. Děti i dospělí se skvěle bavili. Konginští mají kořeny v Polsku.
Večerní program začal velkým překvapením pro diváky. Zorganizovala ho Ida. Požádala návštěvníky, aby se vypravili ke vstupní bráně do hradu. Tam za zvuku fanfár byl spuštěn velký plakát a na něm bylo v romštině napsáno: Romové gádžům, gádžové Romům. To měla být upoutávka na skvělé překvapení. Děti z mezinárodního tábora byly rozděleny do skupinek podle zemí, odkud pocházejí a každá předvedla své umění. Diváci seřazení do průvodu postupně viděli tanečky, žonglování atd. Občas na ně z houští vykoukli opičák (přestrojená Jael) a různá hradní strašidla. Poslední zastavení průvodu patřilo tanečníkům košického divadla Romathan a členům Divadla bez zábradlí. Průvod potom vystupoval po hradních schodech na nádvoří za zpěvu židovské písně v podání Apsory. Pro všechny to byl jedinečný zážitek. Každý musel pocítit obdiv k Idě, která to vše do detailu připravila.
Vystoupení jednotlivých kapel uvedli zpěváci Apsory, divadla Romathan a Divadla bez zábradlí. Opět si diváci přišli na své. Je úžasné vnímat krásu lidských hlasů tak velkého pěveckého tělesa, zvlášť je-li v tom i citový prožitek! Ida je prostě kouzelnice, že dokázala ty lidi strhnout k výkonům, za něž by se nestyděly ani profesionální pěvecké sbory.
Po zpěvácích následovala smršť tradičních romských kapel: Romane romňija, Kokavakhere lavutara Janka Senreia, Fameľija Pokošovci, Dezidera Miko band. Do varu všechny přivedla kapela Juraj Šuko Bartoš s rodinou. To už tancovali všichni, co měli zdravé nohy. Nedalo se netancovat. Bartošovci možná nehrají bez chyby, ale jejich muzika má správný romský duch. Jejich zemité, trochu drsné podání, vyvolalo v divácích nadšený ohlas.
Na závěr festivalu čekalo diváky ještě jedno překvapení. Kastelán hradu Svojanov připravil pro všechny, kteří vydrželi v hledišti až do třetí hodiny ranní, vepřové hody, což se, uznejte, na festivalech běžně nestává.

Daniela Cincibusová