Během tří dní se na čtvrtém ročníku festivalu romské hudby Gypsy Celebration 2004 představilo několik desítek účinkujících netradiční, ale i tradiční romské hudby, jazzu a popu.

První festivalový den zahájila svým upřímným a teplým proslovem Ida Kelarová. Sjednotila tak stovky posluchačů v jednu rodinu a poté zazpívala se sborem Apsora romskou hymnu. Festival byl takto oficiálně zahájen a v zákulisí se chystaly k vystoupení skupiny Le Čhavendar, Čilagos, Kale, Bengas, Terne Čhave a v malé formě členové košického divadla Romathan.
Organizátorka festivalu Ida Kelarová za doprovodu skupiny Romano Rat zpívala netradiční romské písně, písně vlastní i převzaté. Idin zpěv má typický projev. Její styl je zcela ojedinělý. Zní mohutně, vtírá se pod kůži, hladí duši a srdce posluchačů. Tato technika se hodí k pomalým i k rychlým písním. Třeba píseň Nano cocha nane gad z ruského filmu Cikáni jdou do nebe se v jejím podání promění ve francouzský šanson; pečeť všemu dá na závěr rychlé tempo, které její skupina Romano Rat lehce a bravurně zvládá. Její muzikanti pocházejí z věhlasných romských muzikantských rodin. Hrají univerzální hudbu, nejraději mají černou muzikou, hrají jazz, polku i valčík. Cikánskou muziku zvládají s velkým přehledem. Jsou to hudebníci každým coulem.
Mladá hudební kytarová skupina Le Čhavendar z Rokycan byla pro mnohé milým překvapením. Jejich muzika je mladá, dobře přijatelná a hraná s úmyslem zanechat co největší dojem. Všichni hudebníci zpívají, sólový zpěv je doprovázen vokály a bohatou harmonií. Jejich aranže jsou zajímavé mimo jiné i tím, že jsou pokaždé jiné. V jejich muzice je cítit jazz španělských, německých a francouzských Romů, ale nejvíc jsou svoji. Texty písní jsou o lásce, věrnosti, o krásném děvčeti, o Romech a přátelství.
Folklorní skupina Čilagos z Náchoda má mnoho muzikantů, zpěváků a tanečníků. Nástrojové obsazení je složeno z kytar, harmoniky, houslí a basy. Hrají převážně staré romské písně, ale i novodobé. Používají harmonii vesnických muzikantů, jednoduchou, surovou, která už není slyšet a je vzácná i proto, že kdysi tak hrávali naši předkové. Zpívají ženy i muži, kroje a jejich barvy jsou laděné typicky romsky (důkazem jsou ženské oděvy).
Světově známá rokycanská romská kytarová skupina Kale byla velice očekávána, i když se vědělo, že bude hrát bez Věry Bílé. Hrála převážně vlastní skladby, které byly ušité přímo na ni. Skupina má v repertoáru také převzaté melodie, které u Romů zlidověly. Barvy hlasů zpívajících muzikantů krásně ladí; skupina je posedlá dobrou muzikou a bohatými vokály. Jejich muzika maluje obraz romského národa, jeho bohatství, ale zároveň i chudoby. Melodie s textem Romům připomínají jejich život, říkají jim, z čeho vzešli a kdo jsou. Muzika Kale je kultivovaná i proto, že v ní hrají dlouholetí a zkušení profesionální hudebníci. Prošli univerzální muzikou, do které je zasvětili předci, jsou schopni okamžitě doprovázet jednotnou harmonií určitou píseň a nezáleží na tom, jestli je to polka, valčík, tango, foxtrot, swing nebo halgato, čardáš, fox. V jejich harmonii jsou prvky jazzové, folkové, folklorní, prvky staré romské, ale i novodobé harmonie. Do této harmonie pak patří vokálový zpěv, proto jejich muzika zní tak přísně, bohatě a pestře.
Malá forma divadla Romathan je málo vidět a slyšet, ale na festivalu se bohatým programem hudby, zpěvu a tance představila v plné kráse. Za doprovodu dvou kytar a různých perkusních bicích nástrojů hrála a zpívala písně Romů československých, ruských, z Balkánu i ze západní Evropy. Zpěváci vynikali mohutnými hlasy, osobitými projevy, jejich písně zdobila bohatá kytarová harmonie a tanečnice oděné do pestrobarevných krojů. Skupina se skoro pokaždé trefila Romům do noty a oni pak pod pódiem tancovali a zpívali. V půlhodinovém vystoupení prošlo divadlo Romathan mnoha zeměmi Evropy, ale doma je doma, a proto jim domácí potlesk chutnal nejvíc.
Na řadu přišla i skupina Bengas v obsazení čtyři španělské elektroakustické kytary, baskytara, perkusní nástroje. Bengas hráli vlastní písně, převzaté i romskou klasiku. V kapele zpívají všichni: co písnička, to jiný zpěvák, jiné aranže a tím i jiná nálada. Nepodbízeli se, působili, jako by hráli jen sobě pro radost, ale „prali“ to do lidí. Obecenstvo se seběhlo co nejblíže k pódiu, zpívalo s nimi a tancovalo. Jejich muzika se líbila, a proto museli přidávat a přidávat.
Na pódium se dostali také Terne čhave z Hradce Králové, kteří hráli písně ze svého nového kompaktu. Muziku změnili, přidali k aranžím i jazzové prvky a improvizace, které hrála sólová kytara zároveň se zpěvem. Od počátku sklízeli velký úspěch a ovace. Jejich nová muzika byla dravá, zazněly ale také tradiční romské písně ve starých úpravách. Terne čhave hráli styl muziky s vlastními bohatými aranžemi, s bohatými vokály a s harmonií, která má prvky jazzové, romské folklorní, ale i bluesové. Jejich muzika je svěží, mladá, je postavená na muzikantství, zručnosti a temperamentu.

Gejza Horváth