Každodenní životní realitou Čečenců a čečenských uprchlíků na území Ingušska se zabývá výstava fotografií Jindřicha Štreita Tak blízko, tak daleko. Mimo jiné představuje také projekty Sdružení Česká katolická charita (SČKCH). Na vernisáži, kterou na Rybnické ulici v brněnském Kavárna Baru uspořádaly 24. července Nesehnutí, Soužití 21 a SČKCH, představil své fotografie sám autor. Další části obsáhlé výstavy lze shlédnout do 18. srpna také v Pomalém Baru na Úvoze a v Café Steiner na ulici Gorkého.

Čečensko dodnes zůstává jedním z nejpostiženějších míst Zakavkazska, třebaže válka s Ruskem byla oficiálně ukončena již před třemi lety. Čísla hovoří sama za sebe: na 240 000 Čečenců uprchlo po skončení války do Ingušska. Kromě nelehkého života v uprchlických táborech, jejichž počet byl v Ingušsku v poslední době drasticky snižován, jsou na denním pořádku i mučení, šikana, zmizení a mimosoudní popravy ze strany ruských úřadů, policie a armády.
Jindřich Štreit spolupracuje se SČKCH již třetím rokem. Samotné Sdružení provozuje od roku 2000 na severním Kavkazu několik školek a středisek se zájmovými kroužky pro děti z Grozného i děti uprchlíků včetně nevidomých. Děti tam dostávají také pravidelnou stravu, ve střediscích působí vychovatelky, lékaři a psychologové.
Na počátku letošního roku zahájilo činnost Krizové a konzultační centrum. Od dubna 2004 je v provozu i kuchyň v Grozném pro 1500 místních obyvatel z nejslabších sociálních vrstev.

Jana Kabeláčová