Festival Romská píseň v Rožnově pod Radhoštěm má již dlouholetou a bohatou tradici. Každý rok se sejdou Romové v tamním skanzenu a zaplaví ho barevnými oděvy, hudbou, písněmi a tanci. Skoro pokaždé jim do toho svítí bohatě slunce, hlediště amfiteátru praská ve švech a nálada Romů, majoritní společnosti a cizinců je vynikající.

Všichni se těší na účinkující a nešetří potom potleskem. Na tribuně pro čestné hosty sedí zástupci města, kraje, vlády a parlamentu. Stejně tomu bylo i letos. Letošní desátý ročník festivalu podpořili účinkující z Maďarska, Polska, Slovenska, ČR, a nebyli to jen Romové.
V sobotu 24. července dopoledne se na rožnovském náměstí představili účinkující veřejnosti. Poté se vydali pěšky, ale i na povozech tažených koňmi do skanzenu. Zástupci města tvořili v kočáře čelo průvodu, za nimi seděli v pestře vyzdobeném povozu muzikanti a hráli do kroku. Dalo se tušit, že program festivalu bude velice pestrý.
Už před dvanáctou hodinou se začalo hlediště amfiteátru plnit zvědavými návštěvníky. Ve třináct hodin, kdy Romská píseň začala, bylo obsazené každé místečko a přicházeli ještě další a další zájemci. V zákulisí nastala mírná nervozita, ale moderátoři Jarmila Balážová a Richard Samko už byli na pódiu a bavili a rozesmávali plné hlediště. Jejich netradiční moderátorské vystoupení bylo vtipné, chytré, mělo spád. Tomu všemu přispívalo i jejich oblečení, ve kterém je zpočátku málokdo poznal. Svojí improvizací a recesí bavili především diváky, ale také sebe. Nebáli se, jejich upřímná legrace o Romech byla divákům příjemná, vypovídala o tom, jací Romové jsou a oni se v ní opravdu našli. Romové se smáli sami sobě a bylo poznat, že moderátoři jsou mistři svého oboru. Na pódiu vyzpovídali rožnovské městské zástupce, organizátora festivalu Petra Tuliu i samotného ministra kultury Pavla Dostála. Potom byl festival oficiálně zahájen.
Před diváky se střídali profesionální hudebníci, zpěváci, tanečníci. Účinkující do svého půlhodinového vystoupení dávali vše, podávali co nejlepší výkony.
Divadlo Romathan z Košic dovezlo nový program hudby, zpěvů, tanců a také několik nových účinkujících. Byl v tom kus našeho romství, našeho bohatství, naší pýchy a kultury, ale i kultury Romů z jiných zemí. Romathan hrál písně staré i nové, vlastní i ruských, polských, maďarských a dalších Romů. Jejich vystoupení diváci odměňovali dlouhotrvajícím potleskem.
Členové košického divadla pocházejí ze slavných muzikantských rodin, jsou pověstní svojí virtuózní hrou na jednotlivé hudební nástroje. Zpěváci jsou zase mistři svého hlasu, dokáží věrně zazpívat písně ruských i jiných Romů. Taneční program je laděný z romských tanečných prvků, ponejvíce čapašů a podobných zvláštností. Kroje účinkujících jsou pestrobarevně laděné a věrně připomínají oblečení našich předků.
Cimbálová muzika Eugena Horvátha z Brna byla Romům velice blízká, hrála zapomenuté staré romské písně, ale i nové v nových moderních úpravách a harmonii. Písně a jejich texty připomněly život předků dnešních Romů i jejich vlastní. Při vystoupení této kapely mělo mnoho Romů slzy v očích a na rtech slova: „Tumen san amare lavutara.“ (Vy jste naši muzikanti.) V rytmu halgat, čardášů a foxů doprovázela kapela zpěváky Lenku Horváthovou a Gejzu Horvátha. Pro tuto cimbálovku je typické, že je složená z otce a jeho dětí. Skoro všichni členové kapely jsou stejného jména Eugen, Ján, Milan, Petr, Lenka, Vladimír, Gejza, jen známý klarinetista a sólista nese jméno Josef Krajčovič.
Antonín Gondolán přijel na festival sám. Jeho vystoupení působilo velice klidným dojmem a mělo vysokou profesionální úroveň. Zpíval vlastní písně, každou vyzdobil kytarovým doprovodem, typicky známou harmonií složenou z jazzových prvků s romským duchem. Zpíval o lásce, ženách, muzice a muzikantech. Jeho písně jsou Romům blízké, ale zpívají si je i Češi. Některé z nich (například Vrátím se pro obláček něhy nebo Šajlali) se staly v sedmdesátých letech hity a zazněly i v Rožnově.
Na své si přišli také příznivci slovenského folkloru, kterým se prezentoval hudební a taneční soubor Jánošík pod vedením primáše Petra Brynzáka. Hrál národní i lidové písně v rytmu čardášů, foxu a táhlých melodií. Muzika byla přísně laděná a její aranžmá nesla prvky slovenské i romské harmonie.
Maďarsko zastupovala typická romská cimbálovka Lendvai Tchochiho. Bohužel přijela bez ohlášené zpěvačky Bango Marnit. Soubor měl v hledišti mnoho příznivců, hlavně mezi muzikanty. Všichni jeho členové jsou zvučných jmen, mistrovsky ovládají své nástroje a tomu odpovídaly jejich výkony na festivalu. Hráli jen instrumentální muziku, zazněly i melodie českých a slovenských Romů. A jak je zvykem u maďarských muzikantů, nechyběly halgato, čardáš a fox, i technicky velmi náročné klasické a světoznámé skladby jako například Pačirta (slavík) nebo skladba skladatele Johannese Brahmse Uherský tanec.
Vystoupení polské skupiny Kale Jakha bylo příjemné: hrála písně, které jí byly blízké a které se hrají i u nás jako Nane cocha, nene gat. Ale v repertoáru měla skupina také písně ruských Romů. V jejich obsazení a podání však zněly jinak, muzikanti při nich používali bohatou harmonii a hráli je ve stylu rompop. Jejich program byl postavený na zpěvu, který obstarávaly dvě zpěvačky s dobře sladěným a citlivým dvojhlasem.
Cimbálová kapela Fantasy orchestra primáše Marka Rajta ze Slovenska doprovázela populárního zpěváka Ľubo Virága. Zpíval písně maďarských Romů, které si otextoval libozvučnou slovenštinou. Na pódiu se choval suverénně a profesionálně, při jeho vystoupení Romové tancovali.
Festival byl velice dobře připravený včetně kvalitního ozvučení, účinkující se střídali bez časových prodlev. Během celého odpoledne se v hledišti zpívalo, pod pódiem tancovalo a dobrá nálada vydržela všem až do konce.

Gejza Horváth