EF. Č.:
Značky řemeslných žebráků

S žebrotou i s žebrotou řemeslnou setkáváme se denně v domech i na ulicích. Jest tedy třeba o této věci promluviti opět jednou v tomto odborném časopise.
Žebrota byla ovšem vždy, provozuje se dnes a bude se pravděpodobně provozovati i v budoucnosti. Dnes jest její příčinou jistě také krise na poli pracovním, krise v obchodech a podnikání, kdy mnozí obchodníci, kteří v obchodě přepnuli, byli neopatrní nebo lehkomyslní, skončí svoje podnikání jako žebráci. Tyto okolnosti vedou k tomu, že za dnešní hospodářsky tak kritické doby se posuzuje žebrota celkem velmi shovívavě a to shovívavě i před úřady a soudy, i když se tam neschvaluje.

Mezi nešťastné lidi, kteří to v životě dopracovali až k žebrácké holi, vniká však proud lidí, kteří se práci vždy vyhýbali a žebrají řemeslně. Bezpečnostní orgánové taková individua dobře znají. Žebrají ve městech i po venkově a předstírají, že hledají práci. Jsou-li tací lidé zadrženi, vidíme, že jsou již obyčejně mnohokráte trestáni pro drobné přečiny a pro potulku a že začali tento život již velice dávno. Právě tito lidé vzbuzují největší zájem strážců bezpečnosti a to hlavně svojí drzostí a neomaleností při vymáhání darů a podpor. Tito lidé tvrdí, že mají hlad, nevezmou často však nabízený chléb, ba ani jiné jídlo; hledí využíti čas co nejintensivněji, jdouce po určitých místech a bytech žebrotou.
Již dávno bylo pozorováno, že k vzájemnému dorozumění užívají značek, které umožňují, že řemeslní žebráci „kolegové“ projdou za týden obvod, který neřemeslný začátečník neprojde ani za čtvrt roku.
Věc byla zjištěna takto:
Obecní tajemník jednoho města v Čechách vyšel do chodby podívati se, kdo zvoní. Pozoroval vyhlídkou ve dveřích, jak jakýsi tulák, který se neustále opatrně rozhlížel, prohlížel velmi pozorně stěnu vedle dveří. Tajemník otevřel proto dveře bytu a zavolal si ho dovnitř. Je konečně vedlejší, jakou cestou a po jaké rozmluvě a výmluvách tulákových dospěl onen tajemník k vyjasnění tulákova zájmu o značku, která byla nakreslena na stěně a o níž jevil tolik zájmu. Uvedeme jen, že u všech dveří našel slaboučké, jen škrábnutím tužkou provedené značky, které na obrázku reprodukujeme.
Značka I. představuje křížek. Mohli bychom snad symbolicky v tom viděti kříž, který děláme nad člověkem již ztraceným. Mohli bychom z této značky snad vyčísti, že obyvatelé příslušného bytu dají almužnu každému nebo snad usuzovati i na jiný symbol, nebo se domnívati, že tento šikmý křížek má býti „kozlík“, na který klademe při řezání dřevo, nebo že znamená skládací židličku či něco podobného. V každém případě znamená to cosi, na co se „kolegové-žebráci“ mohou bezpečně spolehnouti. Znamená to pro ně, že zde bude s člověka sejmut kříž starosti; tedy prakticky, že zde dostanou almužnu. Značka II. jednodušší než značka prvá, znamená linii, linii jaksi bez konce, bez zastávky. Značka jest znázorněna rovnou čarou jako podle pravítka. Znamená to, že tady jednají přímo, že to jde bez zastávky, bez zdržování, bez dlouhého rozhodování co dáti. Prakticky to znamená: zde se dostanou pouze lístky „žebračenky“. Fakt má zde opravdu svůj vztah k tomuto symbolu, protože žebrák musí se “žebračenkami“ jíti rovnou dál, aniž by si dovolil zastávku na strážnici či na úřadě pro peníze (ač-li se ovšem řemeslnému žebráku nepodaří prodati je se slevou slušnému ubožákovi).
Značka III. je jaksi souhrnem nebo součtem obou prvních značek. Jakýsi součet životních podmínek, cosi pro život řemeslného žebráka bezprostředně potřebnějšího nežli jsou peníze a lístky. Prakticky to znamená, že se zde uznává právo člověka na okamžité ukojení hladu. Pro řemeslné žebráky to tedy znamená, že zde se dostanou potraviny. Kolem této značky jde se tedy klidně dál-škoda času…
Značka IV. znázorňuje kroužek. Hledáme-li v ní symbol, můžeme říci, že je to nula, bublina, nic; můžeme snad také říci, že je to podoba zeměkoule, připomínající její rozlehlost a že je tedy nutno spěchat, chceme-li účelně využíti života. Prakticky to znamená, že se zde nedostane nic, že je nejlépe jíti dál.
Značka V, kroužek přetržený čarou, navazuje jistě na značku předposlední; symbolicky říká, že nakreslený kroužek byl po napsání nebo po vyrytí shledán jako špatná značky, jako značka nepřiléhavá.
Méně symbolicky to znamená, že zde je konce i každé bubliny, že ta bublina praskla, že tu není naděje. Prakticky to znamená pro řemesl. žebráka, že zde dostane vynadáno. Takové dveře mají řemeslní žebráci v úctě, těch se jistě nedotknou.

Bezpečnostní služba, č. 2, 1935

Připravilo Muzeum romské kultury
V této rubrice uveřejňuje Muzeum romské kultury historické novinové články ze svých sbírek. Rok, ve kterém byl článek napsán, je uveden na konci příspěvku, stejně jako deník, v němž byl tehdy uveřejněn. Informace zde uvedené tedy nejsou v žádném případě aktuální, mohou být i neobjektivní a zkreslené.