Co byste mohla říci o vašich studentech?
Ředitelkou jsem sice rok, ale studenty jsem poznala už při vzniku školy. Závěr školního roku vždy doprovází nervozita a tento rok obzvlášť tím, že končí náš první maturitní ročník. Všichni cítíme, že právě teď se navenek ukazuje výsledek práce v uplynulých čtyřech letech. Něco jiného to bude za pět nebo deset let. Co se týče studentů, měla jsem pocit, že maturity ještě neberou dostatečně vážně. Situaci ztížily také časté změny vyučujících. Ačkoliv se vedení snažilo zabezpečit stálý profesorský sbor, nepodařilo se to docela. Myslím ale, že teď už je stav konsolidovaný a že jsme tento nepříjemný problém už vyřešili.

Museli jste maturanty doučovat, nebo byly studijní výsledky dobré?
Pro všechny jsme měli doučování a přípravu na vysoké školy. Avšak ani maturitou studium nekončí, každý se musí dále sebevzdělávat.

Jak jste spokojena s výsledky maturit?
Z pětadvaceti maturantů prospělo pět s vyznamenáním. S výsledkem jsem tedy docela spokojená. Nejspokojenější však budu, až se zájemci o další studium dostanou na vysoké školy, dostudují zvolený obor a najdou uplatnění ve společnosti. Je pravda, že ne všichni chtějí dále studovat. Překvapilo mě například, že chlapec, který odmaturoval s vyznamenáním, chce nejprve jeden rok pracovat a teprve potom se hodlá hlásit na vysokou školu.

Jaký význam má podle vás tato škola?
Postavení Romů v ČR hodnotím jako velmi špatné. Chybí silná střední vrstva, málo je vysokoškolsky vzdělaných Romů. Naše škola se stává jedním ze zdrojů středně a dále vysokoškolsky vzdělaných Romů, pokládá základ budoucí romské inteligence. Tomu odpovídá i vůdčí myšlenka školy – vytvořit síť středoškolsky vzdělaných Romů, kteří spojí vzdělání s uplatněním ve společnosti a tím zlepší i své ekonomické postavení. Tak posílí celou romskou komunitu.

Co pokládáte za zvlášť významné na této škole?
Jsme první a vlastně jediná škola tohoto druhu v ČR. Jsme si vědomi toho, že se jedná do značné míry o školu zaměřenou na studenty pocházející vesměs z romské menšiny. Na jedné straně to studentům přináší pocit klidu, protože se cítí být v prostředí jim blízkém. Na druhé straně si však stále uvědomujeme, že tu chybí prvek srovnání vůči ostatním školám, které mají většinou žáky z majority. Taková výjimka z pravidla může být někdy užitečná a já se domnívám, že to je právě případ naší školy. Romové jsou mezi vyučujícími i personálem a zdá se, že to je pro žáky i vedení výhodou, kterou lze pociťovat v celkové atmosféře panující na škole. Z téhož důvodu vítám, že o naši školu velmi stoupl zájem z řad neromských uchazečů.