Když jsme dorazily na letní tábor nejen romských dětí v obci Hamr na Jezeře bylo třicet stupňů ve stínu. Uprostřed prosluněného tábořiště stál žlutý nafukovací bazén, ale padesát dětí, které kolem něj běhaly, si ho ani nevšimlo. Připravovaly se totiž na vystoupení. Byl totiž poslední den před odjezdem domů a každý oddíl si měl připravit vystoupení pro vedoucí, rodiče i zájemce z nedalekého rekreačního střediska.

Kolem našich hlav agresivně poletovaly vosy, které jsme neustále odháněly, ale byly jsme jediné, které by případné žihadlo znepokojovalo. Po chvíli jsme si všimly, že skoro každé dítě je někde nateklé od bodnutí a téměř u každé chatky stojí láhev s octem. Zanedlouho se nám doneslo, že děti hrají soutěž o největší počet bodnutí, ty nejvíc opuchlé byly táborovými hrdiny. Celou situaci ale vedoucí skvěle zvládali.
Zajímalo nás, kolik oddílů vlastně tábor má a jak se jmenují. Dověděly jsme se, že názvy si zvolily děti samy: Vajčaci, Černé perly, Negři, Skejťačky, Gitchin Funakoshi a Miminka (nejmladší učastníci). Každý oddíl se při vystoupení náležitě předvedl, převládal tanec, ale nechyběl ani zpěv. Dokonce jsme vyslechly vskutku talentovanou dívenku, která za doprovodu kytary nádherně zazpívala píseň Na cigánské svatbě.
Následovalo vyhlášení dívky a chlapce tábora, předávání cen a medailí za jednotlivé sportovní výkony. Potom ještě poslední večeře, nástup a konečně všemi očekávaná diskotéka.
O průběhu celého tábora jsme mluvily s vedoucími jednotlivých oddílů.

Tatiana Pálová (47), hlavní vedoucí
Myslím, že se tábor opravdu vydařil. Všechny děti se tu spřátelily a věřím, že se také naučily mnoha věcem a dovednostem. A čemu se nejvíce věnovaly? Tancovaly, tancovaly, tancovaly! Jeden vedoucí, Roman Grajcar, je dokázal všechny strhnout na svou stranu, protože v momentě, kdy vzal do ruky kytaru, měl kolem sebe spoustu zpěváků a tanečníků. Musím říct, že jsme měli co dělat, abychom od něj děti odtrhli a nabídli jim jiné aktivity. Teď je konec tábora, jsme všichni unavení, ale strašně spokojení, už jen proto, že jsou děti šťastné. Největší problém jim dělaly ranní rozcvičky, ale nakonec si u toho užily docela legrace.

Simona Řeháková (33 let), vedoucí oddílu Miminka
Měla jsem na starosti děti od sedmi do devíti let. Spolupráce s nimi byla úžasná. Všichni se naučili hodně nových her, chodili jsme do lesa poznávat stromy, které tam rostou a vykládali jsme si, jaká tam žijí zvířata. Kromě zpěvu a tance jsme si vyprávěli pohádky a věnovali se ručním pracem. Děti se naučily stříhat nůžkami papír, malovat… Na stýskání si po domově nebyl čas. Snažila jsem se vždy připravit něco zajímavého, aby neměly pocit nudy. Dokázaly se tak do her zabrat od rána do večera. Tábor byl skvělý, děti byly úžasné, měla jsem z nich opravdu radost. Pokud bych jela opět příští rok, ráda bych opatrovala zase ty nejmladší.

Pavla Škrabálková (20 let), vedoucí oddílu Vajčaci
Starala jsem se hlavně o kulturní program. Nejvíce děti zaujala celotáborová hra O poklad olašských Romů – byla rozdělená do několika soutěžních disciplín, které se denně měnily. Dětem jsme jednoho dne řekli, že tady v noci projížděli olašští Romové, a když se jim převrátil vůz, poztráceli zlato a mince. Takže na louce nebo různých cestách hledaly korálky, náramky, prstýnky – prostě poklad. Další hra byli Pašeráci: půlka tábora byla banda pašeráků a druhá půlka představovala celníky. Pašeráci se snažili propašovat různé cenné předměty přes území celníků. Myslím, že se děti opravdu bavily a vžily se do svých rolí. Bohatý program jsme mívali i večer a v noci. Kromě diskoték jsme připravili noční hru Duchové. Pak byly na pořadu znalostní hry a besedy. Můj oddíl byl strašně fajn, užili jsme si spolu spoustu legrace.

Jak se jim v táboře líbilo

Denisa Gáborová (10 let)
Bylo to tady perfektní. Každé ráno jsme měli rozcvičku a ta mě bavila ze všeho nejvíc. Hráli jsme hru Pašeráci, užili jsme si u ní hodně legrace. Příští rok bych chtěla jet znovu.

Michal Kiňo (10 let)
Nejvíc mě bavily hry, pak také skok přes tyč a šipky. Moc se mi tady líbilo. Domů se vůbec netěším, chtěl bych tady být do osmnácti let. Dokonce bych zkousl i tresty, které jsme dostávali za to, že jsme někde něco ztratili. Většinou jsme pak museli dělat kliky nebo dřepy.

Martin Turták (10 let)
Já jsem na táboře poprvé a moc se mi tady líbilo, ale domů se už těším. Hrál jsem tady fotbal, skákal přes tyč, to mě moc bavilo. I diskotéky. Našel jsem si tady hodně nových kamarádů.
Alena Grundzová (11 let)

Byla jsem už na několika táborech, ale tento je nejlepší. Moc se mi tady líbilo. Vždycky jsem se těšila na diskotéky. Našla jsem si také nové kamarádky. Nejlepší bylo, když jsme hledali poklad. Jestli bude příští rok zase takový tábor, určitě pojedu.