Při naší návštěvě tábora v Hamrech na Jezeře jsme se setkali s Lucií Grajcarovou (16), docela nenápadnou, skromnou, ale velice zajímavou dívkou. Na svůj věk už procestovala kus světa, svými názory by mohla obohacovat spoustu lidí. Lucie je aktivní sportovkyně, volný čas tráví na trénincích taekwondo, korejského bojového umění, které je v Koreji národním sportem.

Jak jste se dostala k tomuto u nás zatím ne příliš rozšířenému sportu?
Jednou jsem zahlédla u nás ve škole upoutávku a chtěla jsem vědět, co taekwondo je. Bylo mi tenkrát asi deset let a od té doby jsem u taekwonda zůstala. Právě v tomto věku jsem chtěla začít sportovat, protože doma mě to už nebavilo. Na tréninky jsem měla blízko - probíhaly a dosud probíhají u nás ve škole. Naše škola je sportovní, se specializací na fotbal. Nejprve jsem trénovala dvakrát týdně a asi po třech měsících jsem se dostala na první turnaj. Začátky pro mě nebyly nikterak těžké. V Liberci trénuje jeden oddíl o přibližně 30 lidech, z nich je nás tam šest holek – čtyři juniorky ve věku 17–18 let a dvě malá děvčata. Po nějaké době jsme začali trénovat dvakrát denně a protože jsme ve škole zameškali hodně látky, sestavili nám individuální plán. Teď už zase trénujeme dvakrát týdně.

Co je v taekwondu povoleno a naopak zakázáno? Jaká jsou pravidla a co je jeho filozofií?
Kategorii do 15 let odpovídá červený pásek. Prvnímu danu odpovídá černý pásek. Druhý dan mají instruktoři, kteří pomáhají trenérům. Potom je první a druhá trenérská třída. Taekwondo je především o dynamičnosti, klade tedy nároky na dobrou fyzickou zdatnost. Jeden zápas trvá třikrát dvě minuty, s půlminutovou nebo minutovou pauzou.

Jak vypadá vybavení bojovníka taekwondo?
Oblečení, které nosíme, je podobné kimonu. Nazývá se dobok a na rozdíl od kimona je to spíš vesta. Nosíme také helmu a chrániče na ruce i nohy. Používám rovněž suspenzor.

Kdo vás trénuje?
Náš trenér je Dagestánec, několikanásobný mistr Ruska v taekwondu. Nedávno se přestěhoval do Prahy, takže k nám do Liberce musí dojíždět. A jeho trenérem byl Korejec.

Co pro vás znamená taekwondo, změnilo váš život?
Poznala jsem spoustu nových lidí a podívala jsem se do zahraničí. Navštívila jsem Jižní Koreu, Belgii, pravidelně jezdíme na zápasy do Německa, účastnila jsem se mistrovství světa na Krétě. S Koreou jsem měla štěstí, protože jsem byla vylosovaná a měla jsem hrazené veškeré náklady spojené s cestou a týdenním pobytem.

Co vás v Koreji zaujalo?
Byli jsme v Kukkiwonu, kde sídlí Světová federace taekwonda. Prohlédli jsme si tam památky, chodili po starých vesničkách známých z filmů, zúčastnili jsme se turnaje. A naučili jsme se tam některé nové prvky. V Koreji mě zaujali kluci: k děvčatům se chovají mnohem uctivěji a jsou slušnější než naši. Když například jdou s dívkou, otevřou jí dveře nebo ji pustí sednout, což se u nás už moc nevidí.

Jaké jsou vaše cíle? Napadlo vás někdy, že byste mohla studovat v zemi taekwonda a přitom se učit korejštině?
Už jsem říkala, že náš trenér se odstěhoval do Prahy. Znamená to, že budeme muset trénovat začátečníky a malé děti. Takže jestli mně to vyjde, budu trénovat. V budoucnu bych se chtěla stát trenérkou, ale asi v zahraničí, třeba v Německu. Je to kousek, ale Německo je velká země, kde žije spousta etnických menšin. Ale zatím vlastně nevím, co bude, protože po prázdninách jdu do prvního ročníku na soukromou hotelovou školu v Liberci. Jsem ráda, že budu ve třídě s kamarádkou, která dělá také taekwondo. Přiznávám, že mě nikdy nenapadlo, abych studovala v Koreji. To bych musela v taekwondu opravdu vynikat. Korejština by mě bavila, ale spíš se mi to zdá nereálné, maminka by mě nepustila. Zkusit bych to ale mohla.

Kolika zápasů jste se v poslední době zúčastnila?
V kategorii juniorka do 63 kilogramů jsem byla letos první na mistrovství České republiky v Praze. A loni jsem vyhrála Vánoční turnaj v Humpolci.

Podporují vás v tomto sportu rodiče?
Pustí mě pokaždé, když někam jedeme. Pouští mě i na rekreační sporty – fotbal, tenis. Přijdou se podívat i na zápasy, ale v Liberci se jich moc nekoná.

Jak reagují vaši sourozenci a kamarádi na to, že děláte zrovna toto bojové umění?
Mladší sestře je jedenáct a taekwondo by asi nechtěla dělat. Jednou jsem ji vzala s sebou, ale moc se jí to nelíbilo. Další sestra má dva roky a bráška šest měsíců. Kamarádi vždycky chtějí, abych jim něco ukázala, ale nechápou, že to jen tak nejde. Na to totiž musejí být minimálně dva lidé. Nemůžu ani kopnout, když není do čeho. Někdy zkouší, jak mám rychlé reflexy, ale nerozumí tomu, že když na mě použijí ruce, mohu být pomalejší, protože při taekwondu se používají hlavně nohy. Taekwondo jsem zatím nikdy nepoužila k sebeobraně, vlastně ani nevím, jak by to v praxi vypadalo. Toto bojové umění není totiž o sebeobraně, ale spíš o práci nohou.

Setkala jste se někdy s averzí, že jste Romka?
Ne a myslím, že tomu můžu být ráda. Na trénincích ale nejsem jediná - chodí tam také Lukáš Gábor, ale ten teprve začíná. Nikoho nezajímá, že jsem Romka. Když jsem začala se závody a reprezentací ČR, zpočátku jsem se cítila divně. Měla jsem pocit, že jsem jiná. Když mě uváděli jako Češku, měla jsem dojem, že do této kategorie nepatřím. Jednou jsem si o tom promluvila s trenérem, který se také jako Dagestánec odlišuje. Později jsme o tom už nehovořili, zvykla jsem si a dnes mi to už vůbec nevadí.

Co je pro vás důležité, když se účastníte turnaje?
Jsem spokojená, že se nacházím ve společnosti vynikajících sportovců, s nimiž se mohu seznámit. Zároveň je pro mě důležité zúčastnit se a vyhrát.

Myslíte si, že taekwondo může být pro děti a mladé lidi východiskem z tíživé životní situace? Může jim nabídnout alternativu k užívání drog, kriminalitě nebo únik z rodinných a sociálních problémů?

Určitě. A nemusí to být jen taekwondo, ale vůbec sport v nejširším slova smyslu. Když člověk začne sportovat nebo se věnovat nějaké pravidelné činnosti, zvykne si na určitý režim. Ze školy jde na trénink, potom domů a nemá čas se poflakovat.

Přehled některých Lucčiných dosavadních výsledků
1999 – mistrovství ČR – 4. místo, juniorky 55 kg
1999 – 2. mezinárodní mistrovství ČR dětí a mládeže – 2. místo, žákyně 50 kg
2000 – mistrovství ČR – 1. místo, juniorky 59 kg
2001 – 9. mezinárodní mistrovství ČR – 1. místo, juniorky 59 kg
2002 – 3. místo, juniorky 59 kg, 11. mezinárodní mistrovství ČR
2004 – 8. mezinárodní mistrovství ČR – 1. místo, juniorky 63 kg