Případ, o kterém chci informovat, se stal před třemi lety v Ostravě, kde žiji. Jmenuji se Roman Dubnický a studuji Lékařskou fakultu na olomoucké Univerzitě Palackého, v září nastupuji do pátého ročníku.
Celé dětství jsem prožil v Ostravě, nedaleko romské kolonie, takže převážnou část mých kamarádů tvořili hlavně Romové. Bylo docela zajímavé srovnávat romskou a majoritní kulturu. Studoval jsem sedm let gymnázium a ve škole jsem víceméně žádný náznak otevřeného rasismu nenašel. Jenže v momentě, kdy jsem se vrátil ze školy a potkával se s kamarády, situace se měnila a já poznával, co je to přetvářka a nadávky. V jednu chvíli mě přestalo bavit neustále poslouchat : „Ty jsi jiný, ty k nim nepatříš!“ Velmi mě to uráželo, to snad nejsem Rom, jako ostatní?

Jako mladí jsme si užívali výhod nedalekého fotbalového hřiště a povodí řeky Ostravice, jenže pak nastala doba, kdy nás začínalo bavit i něco jiného, měli jsme nutkání se zařazovat do širšího kolektivu, takže jsme začali chodit jako osmnáctiletí na nedalekou diskotéku. Byla nově vybudovaná, docela komfortně zařízená, člověk se tu potkával se známými lidmi jak romskými, tak neromskými. Ale v momentě, kdy diskotéku začalo navštěvovat více lidí z majority, přestávali obsluhovat a vpouštět Romy. Toto jsem pozoroval na více diskotékách a zařízeních v Ostravě. Že by se podnikatelům přestaly líbit romské peníze?
Asi dva roky poté jsem zažíval to, co mnozí Romové. Když jsem se chtěl jít pobavit na diskotéku společně s přítelkyní, stávalo se, že mě nechtěli vpustit. Ty pocity, co mě v tu chvíli přepadaly, nepřeji nikomu jinému. To opovržení, ty pohledy a úsměv, se kterým mi vyhazovači sdělovali, že mě nepustí do podniku. Přítelkyně mně vždy říkala, půjdeme jinam, tady to pro nás není, oni si nezaslouží, abychom tam utráceli naše peníze. Jenže to se dalo dělat jen chvíli, dokud nepřetekl pomyslný pohár zlosti. Proto jsem kontaktoval přes Moniku Horákovou, nyní Mihaličkovou, Poradnu pro občanství, občanská a lidská práva se sídlem v Praze, neboť jsem se dozvěděl, že právě v případech této diskriminace jsou schopni pomoci a vést dostatečně hodnotnou žalobu.
Tedy před třemi lety jsme se dohodli na určitém datu s tím, že se vydáme společně na diskotéky, o nichž jsem věděl, že tam odmítají vpouštět Romy. Domluvil jsem se známými a naše pětičlenná romská skupinka vždy vcházela jako první, asi pět minut po nás přicházela tříčlenná skupina Neromů – právníků z Poradny pro občanství, občanská a lidská práva. Měli jsme v plánu obejít asi deset diskoték, jenže hned v prvních dvou nás odmítli vpustit. Proto jsme na obě zařízení podali trestní oznámení.
V klubu Babylon nás odmítli pustit, protože tam byla údajně soukromá párty, nic takového tam ale nebylo, na chvíli jsme se vzdálili. Po třech minutách se tam vydala druhá skupina, kterou vyhazovač vpustil bez problémů dovnitř, zaplatili vstupné, objednali si pití. Poté vyšli před diskotéku a společně jsme přivolali policii, aby s námi sepsala protokol a následně jsme mohli podat trestní oznámení. Musím upozornit na špatnou práci přivolaných policistů. Přemlouvali nás, že o žádný trestný čin se nejedná a že se stejně s tím nedá nic dělat. Překvapilo mě, že z diskotéky vyšel muž středního věku v značně podnapilém stavu a začal se s námi hádat: co tu chceme a proč otravujeme. Vedle diskotéky stojí budova Policie ČR a onen muž tam naťukal u vchodu bezpečnostní kód a vstoupil dovnitř. Z toho jsem usoudil, že šlo o policistu. Podali jsme také stížnost na postup policie; výsledkem bylo vyloučení dvou policistů ze služby. Asi po dvou letech se tento případ dostal k soudu. Nechci snižovat úroveň soudnictví, ale z celého líčení jsem neměl zrovna dobrý pocit, docela jsem také pochyboval o nepodjatosti soudce na Krajském soudě v Ostravě, asi po dvou stáních soudce případ zamítl a k naší smůle právník najatý poradnou se včas neodvolal. Případ jsme tedy prohráli.
Letos v červnu se druhý případ z baru Rubín také dostal před soud. Tam nás odmítli obsloužit, protože jsme údajně neměli klubové karty. Odkázali nás na majitele, který je vydává, jenže v momentě, kdy nám to říkali, přišla skupina právníků a byla bez problémů obsloužená, tedy v naší přítomnosti. To byl pro mě jasný signál, že nešlo o klubové karty. Proto jsem opět přivolal policii a podal trestní oznámení. Byl jsem u toho, kdy přes důrazné naléhání našich právníků přivolaný policista kontroloval ostatní zákazníky, zda mají klubové karty (samozřejmě je neměli). Měl jsem obavy, jak dopadne druhá stížnost u soudu. Případ byl svěřen soudkyni ostravského krajského soudu a po prvním líčení mám pocit, že by mohl vyznít v náš prospěch. Soudkyně nejdříve na začátku přelíčení a pak po vyslechnutí svědků žalované strany nabídla možnost mimosoudního vyrovnání. To majitel klubu Rubín dvakrát odmítl. U soudu jsem byl tázán, proč požaduji finanční odškodnění, uvedl jsem, protože nechci, aby něco takového zažívaly i mé děti. Uváděl jsem, jak jsem s pocity křivdy, opovržení a studu odcházel z baru Rubín.
V té chvíli jsem měl na mysli nechat studií a emigrovat, protože se mi zdálo veškeré mé snažení marné, ale po chvíli to odeznělo. Viděl jsem, jak Romové sklánějí hlavy a odcházejí, když je odmítnou vpustit. Uvažoval jsem, proč se s majiteli nehádají, nepodávají trestní oznámení… Přišel jsem na to, že Romové ztrácejí hrdost, to, na co byli celá staletí pyšní, je pryč, nyní je tu pocit méněcennosti a sekundární rasismus.
To musí skončit, jsme na začátku třetího tisíciletí, navíc jsme vstoupili do EU, což pomohlo i našemu soudnictví. Jsem sice právní laik, ale došlo ke změně, nyní nemusíme jako žalující strana dokazovat naplnění trestného činu, naopak strana žalovaná musí dokázat, že se tak nestalo. Snad se to podaří a dosáhneme určité satisfakce.
Nabádám všechny, co si tento článek přečtou. Pokud se vám stane totéž, neobávejte se přivolat Policii ČR a podat trestní oznámení. Pokud proti tomu my Romové nezačneme sami něco podnikat, může se stát, že když bude tázán nějaký náš vysoce postavený politik, zda se u nás vyskytuje rasismus, opět odpoví, že ne, neboť nejsou zaznamenány žádné případy podání trestního oznámení v této věci.
Trestní oznámení podávejte ve smyslu podněcování k rasové a jiné nesnášenlivosti. Můžete se obrátit na právníky z Poradny pro občanství, občanská a lidská práva, případně na mě.

Roman Dubnický
mobil: 604 119 459
e-mail: Rdubnicky@seznam.cz

Poradna pro občanství/
Občanská a lidská práva
Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1
Tel.: 234 621 467 nebo 49
Tel./Fax: 234 621 470