Jak se cikáni chtěli v Olomouci násilím usadit

ko.-Potulný lid cikánský, táhnoucí po staletí z místa na místo, nebyl v minulosti jen nebezpečím pro venkov, ale nevyhnul se ani městům obehnaným pevnými hradbami. Tak v r. 1340 přitáhl k bráně města Olomouce podivný průvod lidí temné pleti a černých vlasů, neobvyklého zjevu, poskakujících kolem vozíku, taženém hubeným koněm.

Když se průvod dostal až před bránu, zahřměl z galerie hradní brány hlas ozbrojeného strážce: Stát. Ale pocestní křičíce jeden přes druhého divokými posuňky žádali otevření brány. Starší muž s dlouhým vousem při tom mával s jakousi listinou. Seběhli se měšťané olomoučtí, aby se podívali, co se děje, ale nikdo nerozuměl řeči neznámých lidí. Náhodou byl mezi zvědavci také konsul Jan Vorlauf, který se s dcerou chystal na procházku za hradby. Nahlédl do listiny a prohlásil, že to je průvodní list, opatřený dokonce císařskou pečetí pro svobodný národ cikánů. Ale hned upozornil, že to jsou divocí kočovníci, od nichž nelze nic dobrého očekávat. A skutečně cikáni se již tlačili branou do města, když byli strážemi zatlačováni zpět, postavili se na odpor a křičíce, snažili se zmocnit i halapartny. Když byl jeden z nich sražen k zemi, objevili se v rukou cikánů nože a došlo k řeži. Tekla krev a obráncům Olomouce se jen s největší námahou podařilo nápor cikánů odrazit tím, že rychle uzavřeli bránu města. Ale přesto se podařilo ve zmatku jednomu cikánskému děvčeti vniknout do města. Zmizela v úzkých uličkách kolem dnešního dómu, ale byla ihned pronásledována. Vidouc, že neunikne, vyšplhala se na hradební zeď, po níž utíkala dále jako šipka. Tam se za ní již nikdo neodvážil. Podle jiné verse pověsti o nezdařeném vpádu cikánů do Olomouce probodla cikánka ze msty jednoho strážce a pak vidouc, že neunikne trestu, skočila do hradního příkopu a zabila se. Od té doby měšťané přísně dbali, aby ani jeden cikán se nedostal do města. Potulní cikáni usazovali se pod hradbami a tam také tábořili. Uplynula staletí, cikáni ztratili na divokosti své krve, nebyli již obáváni, ale zato se stali obtížným živlem, jemuž výstražné tabulky na okrajích měst přísně zakazovaly vstup dovnitř. Po 600letém toulání krajem byl právě letos učiněn konec i poslední cikánské romantice, potulnému životu.

České slovo-pondělník,
č. 89, 1940

Připravilo Muzeum romské kultury
V této rubrice uveřejňuje Muzeum romské kultury historické novinové články ze svých sbírek. Rok, ve kterém byl článek napsán, je uveden na konci příspěvku, stejně jako deník, v němž byl tehdy uveřejněn. Informace zde uvedené tedy nejsou v žádném případě aktuální, mohou být i neobjektivní a zkreslené.