Za pokladem Alvareze

Před nedávnem se v médiích objevila informace o neobvyklé akci. Ostravské občanské sdružení Vzájemné soužití v čele s ředitelem Kumarem Vishwanathanem uspořádalo v srpnu dva desetidenní turnusy letního dětského tábora v obci Krásná pod Lysou horou.

Zapomněli jsme na komunikaci

Jistě, podobných táborů se uskutečnilo víc. Neobvyklé však v tomto případě bylo, že do obou turnusů přijeli policisté z městských obvodů Ostravy, kde žije více Romů pohromadě. Policisté byli na táboře jako strejdové a tety. Cílem bylo co možná nejvíc odstranit bariéry ve vzájemných vztazích. Dospělí Romové většinou vnímají policisty jako příslušníky regresivní složky, jako lidi, kteří je zatýkají, vyšetřují a podobně. Obdobný postoj přenášejí na děti. A stejně tak policisté, kteří se setkávají s Romy většinou při vyšetřování trestné činnosti, mohou mít leckdy zkreslený názor. S těmi „slušnými“ se většinou nepotkávají.
„Jsou tu policisté z obvodů, kde děti žijí,“ potvrzuje mjr. Václav Šaroch, styčný důstojník pro minority v rámci Moravskoslezského kraje, pro děti strejda Vašek. „Obojí se navzájem poznají jinak. Upřímně řečeno, děvčata a kluci doposud vnímali policisty jako lidi, kteří jsou pro ně nebezpeční – bengo, před kterými je zapotřebí utíkat. Teď vidí, že si s nimi mohou povídat, hrát si s nimi. To samo o sobě může pomoct při práci v jejich okrsku. Musím říct, že kdysi to policie uměla, jen na to jaksi pozapomněla. Nějak jsme zapomněli mezi sebou komunikovat na té nejnižší úrovni. Proto jsme si takový společný tábor vyzkoušeli a chceme ho přenést také do Karviné, Bruntálu, Nového Jičína a jinam. Policisté jsou na táboře dobrovolně a věřím, že jim umožní vyzkoušet si, že vzájemná domluva je možná. Každá společnost se nejlépe ovlivňuje přes děti, protože ty jsou budoucností. Tyto budou jednat jinak než generace předchozí. Už budou vědět, že jsou i policisté, jimž lze důvěřovat, hledat u nich ochranu.“

Všechno začalo před čtyřmi roky
Zajímám se, jak vlastně tato akce vznikla, čí to byl nápad. „Spolupráce mezi námi a Kumarem začala asi před čtyřmi lety. Tehdy se na Ostravsku objevila lichva a problém bylo třeba řešit. Měli jsme štěstí, že městské ředitelství Policie ČR na to slyšelo. Shodli jsme se, že jde především o problém komunikace mezi policií a Romy. Začaly se vytvářet společné hlídky, spolupracovali jsme s romskými asistenty. Také jsem se osobně zúčastnil již několika táborů, které Kumar pořádal. Napsali jsme projekt Společný svět. Běží již druhým rokem a dostali jsme na něj z ministerstva vnitra finanční prostředky. Projekt je zaměřený na hledání společné cesty, na zlepšení vzájemné komunikace a má pomoci policistům, aby se lépe orientovali v celé problematice. Jde o soubor opatření, postupů, přednášek a seminářů o romské komunitě, tradicích apod. Součástí projektu je naše účast na tomto letním táboře.“
Nezbytnou součástí programu v táboře byly vybrané příklady z policejní práce: ukázka výcviku psů při zadržení prchajícího pachatele, pachatele unikajícího na kole, ozbrojeného a střílejícího. Do tábora přiletěl také policejní vrtulník, na koních přijeli strážníci, děti poznaly používané zbraně, viděly ukázky bojového umění.

Být policistou je teď lákavé zaměstnání
Tábor proběhl ve dvou turnusech. V prvním turnusu od 10. do 20. srpna bylo 36 dětí z komunitních center Hrušova a Zárubku. Vedoucím tábora byl Zdeněk Žídek, hlavní programovou vedoucí Hanka Ševčíková. Druhého turnusu (20. až 30. srpna) se zúčastnilo 48 dětí z komunitního centra Liščina a vedla jej Elena Mirgová. Na každém turnusu byli čtyři policisté. Jeden z nich, Ivan Žurovec, o svých dojmech říká: „Na tábory jsem jezdil i dříve, ale mezi romské děti jsem se dostal poprvé a moc se mi tu líbí. Nemám pocit, že by byly jiné než ostatní. V něčem však přece jen vnímám odlišnost: kluci se občas poperou, děvčata se pohádají – to je v dětském kolektivu zcela normální. Za chvíli o tom nikdo neví. Překvapilo mě, že jsem se tu nesetkal s šikanou. Při prvních náznacích šikany okamžitě nastoupí děti z příbuzenstva a zastanou se napadeného. Taková soudržnost se mně líbí.“
„Zkuste se dětí zeptat, čím by chtěly být. Vsadím se, že hodně z nich odpoví, že policisty,“ přidává se strejda Vašek. Opravdu. Zpovídám účastníky druhého turnusu, a opravdu: skoro každý by chtěl být u policie.
Hlavním mottem tábora bylo hledání Alvarezova pokladu. Děti byly rozděleny do čtyř aztéckých družin a v různých soutěžích sbíraly body. Bodovala se každá hra, nástupy, úklid ve stanech. Družina, která získala nejvyšší počet bodů, měla možnost získat největší poklad. Každá družina měla vlastní vlajku i bojový pokřik. Děti to bavilo a všechny se snažily získat pro svou družinu co nejvyšší počet bodů.

Srdcem každého tábora je kuchyň
Možná tou nejdůležitější součástí každého tábora je kuchyň. Okolo ní se soustřeďuje veškeré dění. Tady se tři tety kuchařky snažily, aby všem chutnalo. Ptala jsem se, zda vaří i romská jídla. V prvním turnusu odpověděly záporně: „Romská jídla mají doma. Tady se snažíme vařit českou kuchyni. Zrovna včera jsme měli svíčkovou s knedlíkem.“ „Zeptejte se tady té mladé kuchařky, co nám pomáhá,“ dostane se mi odpovědi v druhém turnusu.
Mladá pomocnice je gadži, dokonce se mi zdá nějak povědomá. Kladu si otázku, co tu dělá, protože vím, že Romové jsou dost citliví na to, kdo jim připravuje jídlo. A hned se dočkávám hurónského výbuchu smíchu. „Já tu jenom vypomáhám. Jsem Kateřina Jacques z Úřadu vlády,“ říká pohledná žena. Naletěla jsem, ale nevadí mi to. Ostatní se očividně baví mými rozpaky.
Paní Kateřina je tu se svými dvěma dětmi, synem a dcerou. Neustále pobíhá mezi kuchyní a stanem. Dozvídám se, že dcera onemocněla, a tak o ni musí pečovat. I přes nedostatek času si ale na mě udělala čas.
Druhého turnusu se zúčastnil i Kumar Vishwanathan. Zjišťuji, že tábor pořádá sdružení Vzájemné soužití již šestý rok. Vím, že pro sociálně slabší rodiny je mnohdy i sebemenší částka překážkou, aby mohly dítě poslat na takový pobyt.
„Podařilo se nám naštěstí všechno připravit tak, aby rodiče neplatili vůbec nic. A když nestačily dotace, dostali jsme od sociální péče jednorázové příspěvky,“ vysvětluje Kumar. „Lidé jsou hodní a na tento účel se peníze daří sehnat. Jsem rád, že to chápou. Teď v noci se hodně ochladilo, dětem byla zima. Obtelefonoval jsem několik institucí a vyšly nám vstříc. Ze Slezské Diakonie nám deky dokonce přivezli až sem.“

Jaký šel, takú potkal
U nás na jižní Moravě se říká: Jaký šel, takú potkal. Kumar potkává samé dobré lidi, protože on sám je dobrý člověk. Věřme, že tento tábor budou následovat další a že veškeré úsilí a snaha o zlepšení vzájemných vztahů přinese ovoce.

Daniela Cincibusová