Zloději jsou všude, někteří kradou jen sami pro sebe, jiní v organizovaných bandách a s profesionální rutinou. K okradeným patřím i já. Stalo se to na takovém místě, kde jsem to vůbec neočekával – v krytém bazénu Tesly v Brně na Lesné.

V odpoledních hodinách jsem stál u kasy s mými známými. Když došla řada na mě, neměl jsem drobné, a tak jsem vstupné 40 Kč platil pětitisícovkou. Pokladní měla připomínky, že nemá v kase tolik peněz, aby mi mohla vrátit. Tak jsem si půjčil od přátel, zaplatil a šel do šaten. Tam jsem dostal od službu konající ženy visací zámek s klíčem a s číslem skřínky. Těšil jsem se do vody, rychle jsem se vysvlékl, natáhl plavky a do skřínky jsem uložil tenisky, tričko, kraťasy s peněženkou a mobilem a pečlivě ji zavřel. Klíč na gumě jsem si natáhl na ruku a šel do vody. Bazén byl poloprázdný, byla tam perfektní atmosféra. Dospělých bylo víc než dětí, které skákaly do vody, jásaly, výskaly, místa bylo pro všechny dost a já si plaval sem a tam. Venku byl tropický den a já si liboval skoro dvě hodiny v osvěžující vodě. Blahem jsem zapomněl na starosti, povinnosti i problémy, a užíval si pohody. Ale pak jsem si řekl, že už toho mám dost a šel jsem do šatny. Skříňka byla zavřená, tak jsem ji otevřel, uchopil kraťasy a najednou bylo po pohodě a dobré náladě. Čekalo mně nepříjemné překvapení: v kapse nebyla peněženka ani žádný doklad (občanský, novinářský, řidičský průkaz, techničák od auta, bankomatová karta, pět tisíc korun), ani mobilní telefon. Několikrát jsem prohledal kapsy u kalhot, stejně jako skříňku.
Nic jsem nenašel, nahlásil jsem to tedy šatnářce a ta zavolala provozní. Chtěl jsem jí říct, co se stalo, jenže ona byla tak naštvaná, že mě skoro nenechala promluvit. Obviňovala mě, že jsem si nepřečetl letáček formátu A4 u pokladny, kde je napsáno, že neručí za odložené věci. Když jsem se konečně dostal ke slovu a zeptal se, jak je možné, že se mně ztratily věci ze skřínky, která nebyla vypáčená a zámek tedy zůstal neporušený, odpověděla: „Já nejsem zloděj, já nevím, jak se to stalo. Jestli chcete, zavoláme policii, ale než přijedou, tak tady budete čekat víc než dvě hodiny.“
Když jsem poznal, že u provozní nepochodím, honem jsem utíkal do banky zablokovat účet na výběr z bankomatu. Potom jsem se vrátil zpět na Teslu dořešit situaci. Provozní se už chovala jinak, oznámila krádež na policii a domluvila, že k nim mám jet na zápis a na podaní trestního oznámení na neznámého pachatele. Na policii jsem se dozvěděl, že nejsem první, kdo byl v šatnách bazénu Tesly okraden. Zbývá už jen otázka, kdo tam krade a proč se jim tak daří.

Gejza Horváth