Kniha Tati, co je to rasismus? je rozhovorem mezi autorem a jeho dcerou Mérieme, která mu na demonstraci proti návrhu zákona o vstupu a pobytu cizinců ve Francii v roce 1997 kladla celou řadu otázek. Týkaly se významu sloganů, které na manifestaci zazněly.
Když si Ben Jelloun později vzpomněl na tyto nevinné dotazy, dostal nápad napsat knihu o rasismu, kterou by mohly číst a pochopit děti z celého světa. Text, který „byl (…) vymyšlen a napsán s péčí pedagoga“, byl údajně 15krát přepracován – původní verze obsahovala mnoho obtížných pojmů a složitých slov, které bylo potřeba vysvětlit. Výsledkem je publikace přístupná dětem i dospělým. Autor jasnou, jednoduchou a objektivní formou vysvětluje příčiny, důsledky a kořeny rasismu. „Chtěl bych, aby byl (text) přístupný všem, i když jej věnuji především dětem mezi osmi a čtrnácti lety. Jejich rodiče si to ale mohou přečíst také.“

Tato kniha by rozhodně neměla chybět v domácích knihovnách po celém světě ani v osnovách občanské výchovy ve školách. A protože jsou text knihy i její poselství nenapodobitelnými, svébytnými celky, chceme čtenáře Romano hangos s touto knihou seznámit především prostřednictvím důležitých citací.
Význam pojmu rasismus je tezí celé knihy. Objasnění jeho kořenů, příčin a následků je autorovým vzkazem pro všechny čtenáře, nehledě na věk, pohlaví, původ, etnickou příslušnost, společenské postavení, náboženské vyznání, politické přesvědčení, sexuální orientaci atd. Ale co vlastně je rasismus? Jak by význam tohoto pojmu vysvětlil český, moravský, vietnamský či romský rodič svému dítěti? Co rasismu předchází a co z něj plyne? Místo toho, abychom soudili kvalitu multikulturní výchovy ve školách či v českých rodinách, pojďme se podívat, jak tento složitý společenský fenomén citlivě a vnímavě vysvětluje své dceři její francouzský otec původem z Maroka.

Rasismus obecně
„Rasismus je dosti rozšířené chování, které se objevuje v každé společnosti. (…) Je založen na nedůvěře a dokonce na pohrdání lidmi, kteří mají jiné fyzické a kulturní rysy než jsou ty naše. (…) Když je nějaké chování běžné, neznamená to, že je normální. Člověk má většinou sklon nedůvěřovat někomu, kdo je jiný než on, třeba cizinci; takové chování je stejně staré jako člověk sám; je univerzální. Dotýká se nás všech.“

Rasismus existoval vždycky?
„Od počátku lidské existence, v různých podobách podle doby. Už ve velmi dávné době, prehistorické době, době, kterou jeden spisovatel nazval válkou ohně, na sebe muži útočili primitivními zbraněmi, pouhými klacky, kvůli území, chýši, ženě, zásobám jídla atd. (…) Člověk je posedlý svou bezpečností, což někdy vyvolává to, že se obává svého souseda, cizince. (…) Tenhle instinktivní pohled můžeme překonat přemýšlením a výchovou. Aby se toho dosáhlo, musí se člověk rozhodnout, že už nemá strach ze souseda, z cizince.“
Často si kladu otázku, jak je možné, že z úst malých dětí a mládeže slýchávám celou řadu rasistických odsudků. Ale je možné tvrdit, že malé dítě, tento dosud nepopsaný list lidské společnosti, by se mohlo narodit s již předem daným postojem k určitým skupinám lidí?

Dítě a rasismus
„Dítěti není rasismus vlastní. Dítě se nerodí jako rasista. Jestliže mu rodiče nebo jeho blízcí nevložili do hlavy rasistické myšlenky, není důvod, proč by se jím mělo stát. Jestli ti například namluví, že jsou ti, co mají bílou kůži, nadřazení těm, co mají kůži černou, a ty vezmeš tohle tvrzení vážně, mohla by ses chovat rasisticky vůči černochům.“
Rasismus je tedy naučený vzorec chování, který dítě přejímá od rodiče či jiné autority, v jejíž sféře vlivu se nachází. Pokud je dítě vychováváno v rasistické atmosféře, jak může smýšlet či se případně projevovat? Jsou rasisti silní jedinci nebo jen ovečky, které jsou samy o sobě bezbranné, ale ve stádu „sobě rovných“ se již cítí lépe?

Kdo je vlastně rasista
„Rasista je ten, kdo si myslí, že všechno, co je až moc jiné než on, ohrožuje jeho klid. (…) Protože má strach z toho, kdo mu není podobný. Rasista je někdo, kdo trpí komplexem méněcennosti a nadřazenosti. Vyjde to nastejno, protože jeho chování, jak v jednom případě, tak i v druhém, bude pohrdlivé. (…) Stále si tvrdošíjně myslí, že existuje několik ras a říká: má rasa je krásná a vznešená, ty ostatní jsou ošklivé a zvířecké.“ Rasisticky smýšlející jedinci negativně reagují na to, pokud je někdo v jejich okolí jiný než oni, pokud je rozdílný, odlišný, nepodobný.

Jak lze chápat odlišnost
„Odlišnost je opak podobnosti, toho, co je stejné. (…) Je odlišnost, která se projevuje fyzickým zevnějškem (postavou, barvou kůže, rysy obličeje atd.) a pak odlišnost v chování, ve způsobu myšlení, ve víře atd.“
Pokud se někdo liší od majoritní společnosti svým zjevem, myšlením či náboženským přesvědčením, mohou ho nevnímaví členové majoritní společnosti vnímat jako cizince, přestože v jejich řadách mohou jeho předchůdci žít po staletí.

Kdo je cizinec
Slovo cizinec pochází ze slova cizost, které znamená zvenčí, odjinud. Označuje člověka, který není z rodiny, který nepatří ke klanu nebo kmenu. Je to někdo, kdo přichází z jiné země, ať už blízké nebo daleké, někdy z jiného města nebo jiné vesnice.
Tak vzniklo slovo xenofobie, které znamená nepřátelský k cizincům, k těm, co přicházejí z ciziny. Dnes znamená slovo cizí něco neobvyklého, velmi odlišného od toho, co jsme zvyklí vidět. Synonymum je podivný. Cizinci jsou pro svou jinakost dosti často terčem odmítnutí a zavržení. (…)To je zavření dveří a oken. Jestliže cizinec zaklepe na dveře, neotevřeme mu. Jestliže naléhá, otevřeme, ale nedovolíme mu, aby zůstal; dáme mu najevo, že je lepší jít jinam, vyhodíme ho.
Často užívanými pojmy jsou rovněž předsudky, diskriminační názory či ghetto. Mnohdy se tyto výrazy používají, aniž by se srozumitelně vysvětlil jejich význam či původ.
Člověk, který má předsudky „soudí ostatní dřív, než je pozná. Myslí si, že ví předem, čím jsou a za co stojí. Často se mýlí. Jeho strach pochází odtud. Aby člověk bojoval se svým strachem, je někdy donucen válčit. (…) Když říkám, že má strach, nesmíš si myslet, že se třese strachy; naopak jeho strach vyvolává agresivitu; cítí se ohrožen a útočí. Rasista je agresivní. (…) Rasismus nemá žádné vědecké základy, i když se lidé snaží použít vědu k ospravedlnění svých diskriminačních názorů. (…) To znamená oddělení jedné sociální nebo etnické skupiny od ostatních, s kterou se hůř nakládá. (…) Když je nějaká etnická nebo náboženská komunita donucená žít izolovaně od ostatní populace, tvoří se to, čemu se říká ghetto. Ghetto je jméno jednoho malého ostrůvku naproti Benátkám, v Itálii. V roce 1516 byli benátští Židé posláni na tenhle ostrov, odděleni od ostatních komunit. Ghetto je druh vězení.
Za účelem boje s rasismem autor vyzývá čtenáře ke studiu a přemýšlení, k sebekritičnosti a zamyšlení se nad tím, zda to, co děláme, či způsob, jakým žijeme, je ten pravý a tím pádem nás opravňuje k tomu, abychom zakoušeli pocity nadřazenosti vůči některým rozdílným jedincům či skupinám lidí. Nabádá nás stejně jako francouzský filozof 16. století Montaigne k cestování, které je prostředkem, jak lépe poznat ostatní.
Pokud bychom tak učinili důkladně, zejména ti, kteří si raději nechávají tzv. „klapky“ na očích, zjistíme, že s podobnými projevy rasismu jsme se buď sami někdy setkali, či jsme byli jeho svědky. Rasismus existuje běžně, ale není normálním ani zdravým společenským jevem. Šíří se i prostřednictvím všemožného zevšeobecňování a stereotypů. To nás vede k poslednímu dotazu na opodstatněnost rasismu.

Jaké má rasista vědecké důkazy?
„Žádné, ale rasista věří, nebo předstírá, že věří, že cizinec patří k jiné rase, rase, kterou považuje za nižší. Ale naprosto se mýlí, existuje jedna rasa, a to je všechno, nazvěme ji lidský rod nebo lidský druh. (…) Navrhuji, abychom už nepoužívali slova rasa.
(…) Řekneme, že černoši jsou robustní, ale líní, gurmáni, ale špinaví; řekneme, že Číňané jsou malí, sobečtí a krutí; řekneme, že Arabové jsou pokrytečtí, agresivní a zrádní, řekneme to dělal Arab, abychom charakterizovali odflinknutou práci; řekneme, že Turci jsou silní a divocí; přisoudíme Židům nejhorší fyzické a morální vady, abychom se pokusili ospravedlnit jejich pronásledování… Příkladů je hodně. Černí řeknou, že běloši mají zvláštní pach, Asiaté řeknou, že černoši jsou divoši atd. Musíš vyhodit ze svého slovníku tyhle ustálené výrazy jako mluvit jako Tatar, krást jako Cikán, mít doma černocha, dřít jako negr atd. To jsou hlouposti, které je potřeba zničit. (…) Jinak řečeno žádné předsudky. Protože rasismus se vyvíjí díky už dávno daným názorům na lidi a jejich kulturu. Dám ti jiné příklady hloupého zevšeobecňování: Skotové jsou lakomí, Belgičané prohnaní, Cikáni kradou, Asiaté jsou lstiví. Každé zevšeobecňování je pitomé a je zdrojem omylu. Proto se nesmí nikdy říkat Arabové jsou to či ono, Francouzi jsou takoví nebo makoví…atd. Rasista je ten, kdo zevšeobecňuje na základě jedné zkušenosti. Když ho okrade Arab, vyvodí z toho, že jsou všichni Arabové zloději. Respektovat druhého znamená starat se o spravedlnost.
Jak už bylo předesláno v úvodu, kniha je především pro děti. Protože pouze děti lze podle autorova tvrzení vychovávat, dospělé už ne. Dospělé můžeme mít pouze k tomu, aby se snažili poopravit některé ze svých chybných názorů a přesvědčení. Jak s dětmi, tak s dospělými se však o rasismu musí především mluvit či komunikovat jiným způsobem. Tato kniha je jedním z prvních kroků na cestě za šířením všeobecné úcty a respektu k jedinečnosti všech lidských bytostí, žijících pod tímto sluncem.
A co autor knihy říká o novém školním roce?
„Na začátku školního roku se podívej na všechny žáky a všimni si, že každý z nich je jiný a že tato rozmanitost je krásná věc. Je to naděje pro lidstvo. Tito žáci pocházejí z různých prostředí, jsou schopní ti přinést věci, které nemáš, stejně jako ty jim můžeš přinést něco, co neznají. Míšení je vzájemné obohacování. Věz nakonec, že každá tvář je zázrak. Je jedinečná.“

Tahar Ben Jelloun
se narodil (1944) v marockém Fezu a patří k nejznámějším a nejplodnějším maghrebským spisovatelům. V Maroku vystudoval filozofii, v Paříži si ještě později dodělal doktorát ze sociální psychiatrie. Nyní rozdělil svoji činnost mezi Paříž a Tanger. Jeho literární kariéra se začala odvíjet v šedesátých letech, kdy publikoval v marockých novinách a časopisech básně a politicky orientované články.

Připravila: Jana Kabeláčová

TATI, CO JE TO RASISMUS? (Le racisme expliqué a ma fille)
BEN JELLOUN, Tahar. Praha: 2004, 80 s.