V tomto vzdělávacím okénku vás seznámíme s podstatnými fakty o táboře v Hodoníně u Kunštátu, které jsme čerpali z projevu ředitelky Muzea romské kultury, proneseném při pietním aktu přímo na místě 21. srpna.

V létě roku 1940 byl právě zde otevřen tzv. kárný pracovní tábor pro lidi z Moravy tzv. štítící se práce. Mezi takovými tvořili Romové jen jisté menší procento. Především byl tento první lágr určen pouze mužům a to mužům dospělým, také doba internace byla omezená, většinou do tří měsíců a po odpracování trestu odcházeli káranci opět na svobodu.
Teprve v létě roku 1942 došlo k zásadní změně. Po předchozím vydání nařízení o potírání cikánského zlořádu v protektorátu zde byly zřízeny již výhradně tzv. cikánské rodinné tábory. Do nich byli zařazováni již nikoliv pouze muži, ale i jejich ženy a děti, celé rodiny. Ubytovací Kapacita táborů byla rychle překročena, stravy i vody na pití nebo k osobní hygieně bylo málo, podmínky života začali být nesnesitelné a už s příchodem zimy roku 1942 se zde rozšířily nakažlivé choroby: zejména tyfus, na který denně umíraly hlavně děti.
Důvod pro, který zde byli Romové uvězněni však byl jasný – nebyla to převýchova prací, jak si dodnes mnozí myslí, ale šlo zejména o to, shromáždit je – koncentrovat před jejich odsunem na místo konečného řešení cikánské otázky v Osvětimi.
Právě 21. srpna byl z hodonínského tábora vypraven hromadný transport 749 mužů žen a dětí do Osvětimi. Z přestupné stanice Hodonín u Kunštátu němečtí, čeští a především moravští Romové dorazili do stanice konečné jménem Auswitz II-Birkenau.
Na tomto místě nejsou pohřbeny výhradně romské oběti, ale i další, protože lágr sloužil mimo jiné i jako místo pro přestárlé Němce, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemohli po válce být ihned zařazení do odsunu. Ale byl zde také tábor nucených prací za komunistického režimu pro asociály a buržoazní inteligenci. Jeden z takových trestanců tenkrát vytesal kámen Žalov obětí nacismu.
Táborem prošlo 1396 Romů. Celkem jich zde zahynulo 207. V Žalově pohřbeno 121, na obecním hřbitově v Černovicích u zdi 73. Zbytek pak zemřel v nemocnici v Brně, pohřben na brněnském ústředním hřbitově.
(red)