Sestavování státního rozpočtu na příští rok se koalici příliš nedaří zejména proto, že každý z ministrů se snaží pro svůj resort získat co nejvíce peněz. Jenže peněz je málo a schodek rozpočtu je tak velký, že se nelíbí nám, občanům, a v Bruselu se taky líbit nebude.

Je třeba šetřit. Tak velí zdravý rozum i jednoduché kupecké počty. Ministr Škromach chce začít šetřit na dávkách sociální péče a přinutit tak lidi bez práce, aby se aktivně zajímali o získání zaměstnání a nespoléhali se pouze na vyplácení sociálních podpor. Odborníci tvrdí, že je to krok správným směrem. Nelze než souhlasit, že obrovské sumy určené na sociální podpory scházejí v jiných oblastech a bylo by velice dobře, kdyby si většina nezaměstnaných našla práci. Na druhé straně bude snížení sociálních dávek podle představy ministra Škromacha pro sociálně slabé rodiny velmi citelné. Situaci na trhu práce se v dohledné době zlepšit nepodaří. Jistě, vláda nemůže zřizovat pracovní místa, ale musí vytvářet dobré podnikatelské prostředí. To je hlavní úkol, který si vytýčila ve svém programu Aktivní politiky zaměstnanosti. Skutečnost, že míra nezaměstnanosti se pohybuje ve vysokých číslech znamená, že se vládě tento úkol plnit nedaří.
Vzhledem k tomu, že návrh opatření je radikální a dotkne se velkého počtu sociálně slabých, bylo by vhodné vypracovat doprovodné programy, které by tvrdost opatření zmírnily. Asistenční služby, poradenství, vyjednávání v rámci tripartity, zlepšení podmínek pro podnikání, to vše by mohlo pozitivně ovlivnit trh práce. Z praxe ale víme, že tyto věci prostě správně nefungují. Půl milionu nezaměstnaných není jen proto, že se jim nechce pracovat. Problém desetiprocentní nezaměstnanosti je mnohem složitější a jsou v něm obsaženy příčiny ekonomické i politické.
Otázka zneužívání sociálních dávek je velice diskutabilní pokud nejsou k dispozici konkrétní údaje o tom, kterých nezaměstnaných se to týká. Obecné konstatování vytváří dojem, že sociální systém zneužívají všichni, kdo se ocitli v sociální nouzi a závislosti na sociální pomoci státu. Používání tohoto argumentu pak vyznívá populisticky a nevěrohodně. Naopak se zdá, že vláda není schopná řešit sociální záležitosti systémovým a koncepčním způsobem, proto přistupuje k jednoduchým a radikálním opatřením, která však mohou ve svém konečném důsledku více uškodit než prospět.

Dezider Giňa