O médiích a jejich vlivu na utváření obrázku, který si lidé dělají o té či oné skupině obyvatel, byla řeč již minule. Dnes bych se pozastavila nad reklamním billboardem, který v poslední době jen velice nerada vídávám v různých částech ČR.

Možná jste si již také všimli reklamní kampaně jistého peněžního domu, který se všemožně snaží prodat své produkty týkající se leasingu. Ve dvou případech na nich figurovaly ženy a nemístné, rádoby vtipné šovinistické komentáře. Z billboardu je patrné, že se jedná o starou, avšak velmi zachovalou a udržovanou paní. Na takové prezentaci stáří by nebylo nic špatného, kdyby fotografie nebyla doplněna troufalým komentářem, který se na první pohled zdá být docela nevinný. Já jsem z něj však vyrozuměla hned několik věcí: 1. autorem komentáře je muž. 2. jedná se o poměrně mladšího (tedy společensky přijatelnějšího) muže, který zvažuje, jak získat částku potřebnou na zakoupení vozidla. 3. jedním z nejjednodušších způsobů, jak rychle přijít k velkým penězům, je vzít si starou, finančně zaopatřenou dámu, která co nevidět umře. 4. ale protože je tady nejmenovaná společnost, která nabízí nejmenovaný finanční produkt, může se tento mladý muž vyhnout sňatku s touto starou (tedy společensky méně přijatelnou) dámou. 5. muž však auto potřebuje – k image dnešního mladého muže totiž neoddělitelně patří rychlé auto. 6. mládí rovná se aktivita (činnost), stáří pasivita (nečinnost). A hlavně: již beztak nechvalně známá pověst českých seniorů, kteří si neustále stěžují na nízké důchody a MHD, je tady ještě zdůrazněna. Podtrženo, sečteno: tato reklama zneužívá společenského postavení důchodců, zejména starších žen, které mnohdy po smrti manžela či odchodu jiných rodinných příslušníků zůstávají osamocené.
Jedná se o projev diskriminace? V našem kontextu si tento pojem spojujeme spíše s vylučováním příslušníků etnických skupin či jinak sexuálně orientovaných osob z některých částí společenského, ekonomického nebo politického života. Vzpomeňme si na nedávný případ, kdy byla starší žena, která posléze spáchala sebevraždu, odmítnuta v zaměstnání. Dle mého názoru se v případě zmíněného billboardu bezpochyby o projev diskriminace jedná. Leckdo jej přejde bez významnějšího povšimnutí, aniž se nad jeho významem a poselstvím mezi řádky zamyslí. Mládí kupředu! Mě však děsí, že reklamní kampaně umožňují i takové projevy netolerance. Co bude následovat, ptám se.

Jana Kabeláčová