Brno – V Muzeu romské kultury od 13. do 17. září probíhal týden autorského čtení romských autorů. Jako první se představil Emil Cina. V dalších dnech vystoupili pražský básník a skvělý muzikant Vojtěch Fabián, brněnský pohádkář Ignác Zíma, povídkář a hudebník Gejza Horváth, ale také severomoravský básník Jan Horváth. Zastavme se alespoň stručně u těchto osobností.

Emil Cina
Základem jeho umělecké činnosti je literární tvorba, které se intenzivně věnuje od roku 1989. Emil Cina píše básně, pohádky a povídky v romštině, zejména pro děti. Jeho tvorba byla uveřejňována v časopisech Gendalos a Nevo romano gendalos. V časopise Nevo romano gendalos vedl rubriku pro děti nazvanou Čhavorengere seri (Dětské stránky). Časopis Nevo romano gendalos (Nové romské zrcadlo) byl vydáván od ledna 1994 do roku 1996 a volně navazoval na první časopis Romano gendalos (Romské zrcadlo), vydávaný od ledna 1992 nakladatelstvím a vydavatelstvím Sdružení romských autorů Romaňi čhib pod redakcí Margity Reiznerové.
Emil Cina se básněmi a povídkami pro děti a svou redakční prací výrazně podílel na charakteru těchto časopisů. Vytvořil v nich model jazykové komunikace s romskými dětmi, na který bohužel od roku 1996 zatím ještě nikdo nenavázal (snad kromě časopisu Kereka – multikulturního časopisu pro romské i neromské děti). Emil Cina svoji systematickou publikační práci pro děti skončením časopisu Romano gendalos a jeho přeměnou na Amaro gendalos uzavřel. S dětmi však pracuje novými formami i nadále. Spolupracuje s romským Kroužkem her a nápadů (Čhavorikaňi luma – Dětský svět), který založily v roce 1996 Olga a Ludmila Fečovy.
Publikační tvorba Emila Ciny byla oceněna v Mezinárodní soutěži romské umělecké tvořivosti Amico Rom v italském Lancianu. V roce 1997 tam obsadil v kategorii prózy čtvrté a v kategorii poezie třetí místo. První díl televizního cyklu o romských osobnostech s názvem Amare Roma (Naši Romové) byl v roce 1999 věnován právě jemu.

Vojtěch Fabián
Narodil se v roce 1949 ve Vlčanech u Nových Zámků jako nejstarší syn romské spisovatelky a básnířky Tery Fabiánové. Nyní žije s rodinou v Praze. Hraje na několik hudebních nástrojů, vystupoval s hudební skupinou Trival. Verše píše v romštině i v češtině a mnohé z nich původně složil jako texty ke svým písním. Jeho verše vyšly ve sborníku Romské písně/Romane giľa (1979). Koncem 60. let byl nejpopulárnějším zpěvákem a kytaristou mezi romskou mládeží. V jeho jazyce se lze setkat s prvky maďarského romského dialektu, které zdědil po matce.
Vojta Fabián a jeho texty nepostrádají smysl pro humor. Svědčí o tom také následující historka z jednoho jeho vystoupení. V květnu 2003 vystupoval na prezentaci nové grafické podoby sborníku Romano džaniben. Byla tam také Milena Hübschmannová se studenty romistiky. V příjemné atmosféře večera jim vysvětlovala některé zajímavosti romštiny, které zazněly ve Fabiánových písních. Po jedné z nich odcitovala jakousi větu, která v písni zazněla a ptala se studentů, zda tomu rozuměli. Zavládlo hrobové mlčení. Docentka Hübschmannová váhavě řekla: „My jsme se to vlastně ještě neučili. Ale nevím, jestli vám to tady můžu říct...“ A vypadala poněkud rozpačitě. Do toho se s úsměvem vmísil Vojta Fabián: „A já jim to klidně řeknu. Zpívalo se tam: Nežer tolik, aby ses neposral!“

Jan Horváth
Narodil se v roce 1959 v Bílovci, městečku nedaleko Ostravy. Pochází ze šesti dětí. Jeho rodiče vyrostli v romských osadách na Slovensku, odkud se dostali po válce v rámci povinného rozptylu romských rodin na Moravu. Píše zejména básně, kterými chce ukázat, že romský lid a jeho jazyk je svébytný a rovnocenný všem ostatním, že Romové něco umí a mají co nabídnout světu. Že právě Romové mohou ostatním dát to, co mnozí postrádají: velikou lásku k matce, otci, rodině a dětem. Jan Horváth je nyní jedním z nejvýznamnějších romských aktivistů a v oblasti literatury vynikl jako básník.
V jednom z nejobsažnějších portrétů Jana Horvátha, uveřejněném v Romano džaniben, je nazýván romských vlastencem a buditelem. V letech 1991 až 1994 byl šéfredaktorem časopisu Romano kurko a Amaro lav. Od roku 1994 byl dokumentaristou Muzea romské kultury.

Ignác Zima
Narodil se v roce 1938 v Kopčanech na Slovensku. S rodiči se přestěhoval v roce 1949 na Moravu do Banína u Svitav. Rodina se později odstěhovala do Hodonína, Ignác pracoval u ČSD a přitom vystudoval Střední průmyslovou železniční školu v Břeclavi. V roce 1970 přijal nabídku ing. M. Holomka pracovat v ústředním výboru Svazu Romů-Cikánů v Brně. Později absolvoval Střední školu sociálně právní a tříleté pedagogické studium na Vojenské akademii v Brně. Až do odchodu do důchodu pracoval na Úřadu práce v Brně v oddělení pro zprostředkování zaměstnání romským občanům. Od roku 1998 učí ve Střední policejní škole v kurzech romských občanů pro policejní službu.
Od roku 1991 působil jako místopředseda Společenství Romů na Moravě, místopředseda organizace IQ ROMA SERVIS, je zapojen do mezinárodní humanitární organizace IOM (International Organization for Migration). V brněnském romském středisku DROM vede kurzy pro děti a klub seniorů.

Gejza Horváth
Narodil se v roce 1948 v Písečné, dětství prožil v romské osadě v Kolinovcích na východním Slovensku. Vyučoval v lidové škole umění hru na harmoniku. Jako muzikant a textař procestoval skoro celou Evropu. Poté se usadil v Brně a otevřel si obchůdek s hudebními nástroji.
Od roku 1999 pracuje jako redaktor Romano hangos. Ve své literární tvorbě se zaměřil na humorné povídky, v nichž čerpá z dětství prožitého v romské osadě.

Katka Danyiová
Zdroj: Romské osobnosti ve fotografii, 1999, Hnutí R, Jaroslav Balvín