Rozruch v českých médiích kolem nucených sterilizací Romek v České republice z konce 90. let, který nedávno vyvolala zpráva ERRC, již poměrně ustal. Deset žádostí teď prošetřuje kancelář ombudsmana.

V každém případě se hned po několika dnech, které uplynuly od uveřejnění této informace, podařilo prokázat, že to nejsou pouze planá obvinění, avšak konkrétní fakta. Přispělo k tomu i společné prohlášení ERRC, Vzájemného soužití, Ligy lidských práv a Společenství Romů na Moravě. V něm byly uvedeny konkrétní situace, za nichž se nucené sterilizace prováděly (podrobně jsme o tom informovali v RH č. 19).
Otázkou tedy zůstává, zda se tento rozruch dostal i k novopečenému eurokomisaři Vladimíru Špidlovi. Toho údajně otázka eurokolegyně Livie Járókové, zda ČR násilně sterilizuje romské ženy, vyvedla z míry. Prý dokonce prohlásil: „To se nedělo a neděje. Kdo to tvrdí, neví, o čem mluví. (…) Já jsem se nikdy nesetkal ani s náznakem takové věci.“
Ptám se tedy: Kde pan europoslanec bere takovou jistotu, že k podobným věcem nedocházelo? Z jakých podkladů vychází, když toto tvrzení vyvrací? A jak by se on, bývalý předseda ČSSD a premiér, mohl v praktickém životě s náznakem něčeho takového setkat? Nedělá nám v europarlamentu trochu ostudu nejen tím, že je neinformovaný, ale navíc tím, že nedokáže přiznat, že hovoří česky proto, že neumí dostatečně anglicky, což se od europoslance očekává?

Jana Kabeláčová